Tato práce se zabývá problematickým chápáním vztahu mezi možností a skutečností, které je zatíženo vnitřními rozpory již od dob Aristotela. Autor kritizuje tradiční pojetí možnosti jako pouhého modu skutečnosti, čímž je možnost v podstatě redukována na určitý způsob bytí. Hlavním cílem je uchopit možnost jako to, co reálně ještě není, ale má k aktuální skutečnosti zásadní vztah. Klíčovým prvkem tohoto přechodu je 'skutek' či 'akt', který vyžaduje aktivní subjekt. Bez asistence subjektu se možnost nemůže stát plnohodnotnou skutečností. Autor dále zavádí zásadní rozlišení mezi 'pravými' možnostmi, které jsou podmíněny činem subjektu, a 'nepravými' možnostmi, jež se zdají být na subjektech nezávislé. Toto rozlišení je klíčové pro překonání omylů vznikajících směšováním obou typů, zejména v kontextu moderní vědy a kvantové úrovně reality. Práce tak zdůrazňuje roli subjektivity a aktivity v procesu uskutečňování.