Text zkoumá povahu vědomí jakožto subjektivity, která je nerozlučně spjata s konkrétním jednotlivcem. Ačkoli má vědomí ryze subjektivní charakter, autor poukazuje na možnost intersubjektivního porozumění. Tato komunikace je umožněna tím, že se různé subjekty vztahují k něčemu společnému, co není integrální součástí jejich vlastního vědomí ani jeho aktivity. Ústředním pojmem je zde intencionalita, tedy bytostný vztah vědomí k něčemu vnějšímu. Navazuje na Brentana a Husserla a zdůrazňuje, že intencionální objekt nesmí být zaměňován se samotným aktem vědomí. Klíčovým noetickým problémem pak zůstává vztah mezi těmito intencionálními objekty a reálnou skutečností. Právě skrze intencionální objekty, které nesou znaky odkazující k vnějšímu světu, je možná identifikace shodných významů mezi různými subjekty i v čase u téhož subjektu. Subjektivita tedy není uzavřeným světem, nýbrž skrze intencionalitu umožňuje sdílenou zkušenost a objektivní poznání.