Tento text se zabývá filosofickým a ontologickým statusem lidských práv, přičemž důsledně rozlišuje mezi historicky podmíněnou myšlenkou lidských práv a lidskými právy samotnými. Autor argumentuje, že ačkoliv tato myšlenka vznikla v určitém kulturním a dějinném kontextu, lidská práva jako taková jsou nezadatelná, nepodmíněná a zcela nezávislá na jakémkoliv politickém režimu, společenské situaci či lidské instanci. Text kritizuje převládající historicistický přístup, který redukuje lidská práva na pouhý produkt lidského myšlení, a zdůrazňuje, že jejich podstata je ukotvena mimo dosah lidské vůle a kritérií. Tradiční pojetí práv jako přirozených sice autor považuje za filosoficky problematické, avšak nikoliv za důvod k odmítnutí samotného konceptu. Cílem filosofie by mělo být očištění této myšlenky od historických nahodilostí a hlubší pochopení problému. Autor nakonec navrhuje možnost interpretovat lidská práva nikoliv jako neměnné platónské objekty, nýbrž v rámci jejich časovosti či jako nepředměty.