Text se zabývá epistemologickým vztahem mezi formulací problému a očekáváním jeho řešení. Autor vychází z teze, že správně položená otázka v sobě nutně nese přesvědčení o své zodpověditelnosti. Toto subjektivní spolehnutí na řešitelnost je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohl být problém vůbec legitimně uchopen a vyřešen. Pokud toto přesvědčení chybí, nebo je-li otázka formulována pouze formálně bez hlubšího zájmu, hovoříme o pseudoproblému. Text dále zdůrazňuje, že situace, kdy na otázku neexistuje odpověď, poukazuje na chybu v samotném kladení dotazu nebo na nesprávně vymezený kontext, v němž se tazatel pohybuje. Nemožnost nalézt řešení tak není konečným stavem, ale výzvou k revizi celého myšlenkového rámce. Solvabilita problému je zde tedy chápána jako základní předpoklad každého autentického tázání, nikoli jen jako jeho náhodný výsledek.