Tato práce se zabývá komunismem jako politickým programem a jeho praktickou realizací. Autor sleduje kořeny komunistické nesmiřitelnosti v prostředí pařížské Komuny a poukazuje na vrozenou náchylnost tohoto systému ke zneužití pro jiné než deklarované cíle. Hlavní slabinou komunismu je absence demokratických pojistek, jako je svoboda tisku a veřejná diskuse, což umožňuje nekontrolovanou koncentraci moci v rukou uzurpátorů. Text dále analyzuje specifické rysy totalitní moci, zejména kritický problém nástupnictví, který vyplývá z absence legitimních mechanismů předávání moci. Autor vyvozuje, že diktatury jsou uvězněny v kruhu násilí a nestability, ze kterého vede cesta pouze skrze postupnou demokratizaci. Ta by měla umožnit bezpečný odchod z funkcí bez rizika perzekuce. Celkově esej nabízí kritický pohled na strukturální vady komunistické ideologie, které vedou k nevyhnutelným krizím legitimity a moci v rámci totalitních režimů.