Tento článek zkoumá ontologický status „možného“ a jeho vztah k „uskutečněnému“ v kontextu aristotelské metafyziky a moderních konceptů, jako je událost. Text rozlišuje mezi možným a uskutečněným, přičemž pohyb je definován jako přechod od možného ke skutečnému. Autorka se zabývá otázkami, zda je nemožné totožné s nejsoucím a zda se nemožné může transformovat v možné či dokonce skutečné. Aplikací těchto úvah na koncept „události“ se ukazuje, že událost je v průběhu svého dění neustále v pohybu, kde se její rozsah možností zmenšuje, jak se postupně uskutečňuje. V článku se dále diskutuje Aristotelova definice pohybu a zavádí se pojem „vzniku vzniku“ a „zániku zániku“ jako odlišných procesů od vzniku a zániku samotné události. Závěrečná část se věnuje tomu, jak se něco stává možným, a zda se dění může odehrávat i mimo naše vnímání a schopnost reakce, zejména ve sféře nemožného či čistě možného.