Dokument z roku 1949 zkoumá historický vývoj vědy, od starověkého Řecka přes středověkou scholastiku až po moderní vědecký rozmach od 16. století. Autor sleduje přechod od teologického zaměření ke studiu přírody, zdůrazňuje roli nominalismu a novou metodu experimentu a konstruovaných pojmů, kterou zavedl Galileo Galilei. Věda a technika přinesly nebývalé pohodlí a pokrok, ale zároveň způsobily společenské problémy, strach z budoucnosti a ekologické katastrofy. Dokument poukazuje na tragickou situaci, kdy lidstvo disponuje obrovskou mocí, ale nedokáže předvídat její důsledky. Vyzývá k zodpovědnosti a reformě vzdělávacích ideálů, aby vědecký způsob myšlení sloužil ke zlepšení života lidstva, nikoli k jeho zničení. Vyjadřuje skepsi k bezmeznému optimismu a upozorňuje na odcizení člověka od přírody a možnou pomstu přírodních sil.