Text se zabývá filosofickým pojmem nepředmětnosti a jejím vztahem ke konkrétní skutečnosti a subjektu. Autor rozlišuje mezi ryzí nepředmětností a nepředmětnou stránkou věcí, které představují syntézu vnitřního a vnějšího. Subjekt je chápán jako skutečnost, jejíž vnitřní stránka je ukotvena v ryzí nepředmětnosti. Tento koncept má zásadní důsledky pro teologii: je-li Bůh chápán jako subjekt, musí být sám zakotven v hlubší ryzí nepředmětnosti. Pokud je s ní přímo ztotožněn, nelze mu připisovat žádné vnější, zpředmětněné rysy. Autor dále zkoumá povahu dění a odmítá běžné kategorie pohybu či nehybnosti jako produkty omezeného předmětného myšlení. O ryzí nepředmětnosti nelze vypovídat přímo jako o předmětu; smysluplná výpověď je možná pouze nepřímo skrze nepředmětný odkaz při mluvení o jiných věcech. Text tak nastiňuje meze a možnosti myšlení v oblasti, která přesahuje běžnou předmětnou zkušenost.
{Nepředmětnost}
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 8. 1981
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1981]
{Nepředmětnost}
Když mluvíme o nepředmětné skutečnosti, můžeme mít na mysli buď ryzí nepředmětnost, nebo nepředmětnou stránku konkrétní skutečnosti (tj. skutečnosti, která je partikulární srostlicí předmětné a nepředmětné, resp. vnitřní a vnější stránky). Taková konkrétní skutečnost, je-li navíc obdařena schopností se k sobě vztahovat, je subjektem, jehož subjektnost (subjektní stránka) je založena a nadále zakotvena v ryzí nepředmětnosti. Pro theologické úvahy z toho vyplývá důležitá věc: Bůh pochopený jako subjekt nemůže být tím posledním základem a zdrojem všeho dalšího, ale musí být svou vnitřní stránkou sám zakotven v čemsi ještě hlubším a základnějším, totiž v ryzí nepředmětnosti. A když Boha ztotožníme s ryzí nepředmětností, musíme si odepřít představu jakékoli zvnějšněné, zpředmětněné stránky, jíž by ona ryzost byla narušena. Když proto mluvíme o dění, smíme mít na mysli pouze ten typ dění, který je zvnějšňováním vnitřního. Jen chybná úvaha by nás mohla vést k závěru, že ryzí nepředmětnost je prosta dění, že je nehybná. Takový závěr je možný jen na základě nepřípustného myšlenkového zpředmětňování, tj. je to závěr předmětného (a tedy omezeného) myšlení. O ryzí nepředmětnosti nelze vypovědět, že se děje, že se proměňuje, ale nelze o ní vypovědět ani, že se neděje, že se neproměňuje. Jinak řečeno: „dění“ ryzí nepředmětnosti má naprosto odlišnou povahu než dění ve smyslu zvnějšňování; zejména nelze o jeho povaze nic předmětně vypovídat. Co to znamená? Máme rezignovat a nevypovídat vůbec? Nikoliv; o ryzí nepředmětnosti lze smysluplně vypovídat, ale jen tak, že o ní vypovídáme nepředmětně, tedy tak, že předmětně vypovídáme o něčem jiném.
(Hloubětín, 13. 8. 81, přepis – 810813–1.)
### 810813