Text se zabývá problematikou vztahu mezi formální podobou slova (zvukovou či grafickou) a jeho významem. Na příkladu slova „PES“ autor demonstruje, že význam není inherentní vlastností samotného zvuku nebo nápisu, což dokládá i existence různých označení pro tentýž pojem v odlišných jazycích. Ústřední otázkou textu je povaha spojení mezi formou a významem a identifikace činitele, který toto spojení ustavuje. Autor poukazuje na to, že ani zvuk, ani nápis neurčují význam samy o sobě, a je tedy nezbytná přítomnost mluvčího nebo posluchače. Text dále zkoumá, jakým způsobem toto spojení probíhá v lidské mysli a zda lze v tomto kontextu hovořit o psychologickém konceptu asociace. Autor nastiňuje směr dalšího zkoumání, který se zaměřuje na ontologickou povahu významu a mechanismy jeho propojování s vnějšími symboly, čímž otevírá hlubší diskusi o fungování jazyka, vnímání reality a povaze lidského vědomí v procesu komunikace.
[Spojování podoby slova s významem]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 2. 1988
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1988.2 (strojopis)
[Spojování podoby slova s významem]
88-225
Zvolme tři písmena, která „něco znamenají“, např. PES. PES je slovo, které něco znamená – znamená „psa“, tj. zvíře, chované pro užitek nebo pro potěšení v domácnosti či hospodářství. Říkáme také, že slovo PES má „význam“. Víme však, že týž význam má i slovo „DOG“ nebo slovo „HUND“ atd. To znamená, že sám význam není jednoznačně dán slovem, a to ani jeho zvukem, ani způsobem jeho psaní. Zvuk ani nápis není tedy ničím, z čeho by bylo možno onen „význam“ zaslechnout či přečíst, čili ničím, co by opravdu příslušný význam „mělo“ jako svou vlastnost, nějaký svůj charakteristický rys. Daleko přesněji bychom řekli, že slovo je zvuk nebo nápis, spojený s významem. A tím ovšem vzniká otázka, jaké povahy je tato spojenost a kdo nebo co je garantem či ustavitelem tohoto spojení, této spjatosti obojího. Význam neurčuje povahu zvuku ani nápisu, a naopak zvuk ani nápis neurčuje význam. Je tu nutně zapotřebí něčeho či někoho třetího. Kdo nebo co je tím třetím, co zakládá spojení zvuku nebo nápisu s významem? Je to ten, kdo promlouvá anebo kdo poslouchá. Ale to není nic, co bychom mohli považovat za vysvětlení, nýbrž jen poukaz, kterým směrem se máme ubírat při dalším zkoumání. Otázka totiž zní, jakým způsobem je v mysli promlouvajícího nebo promlouvání rozumějícího spojení zvuku a významu provedeno, a zejména, jakou povahu má právě význam. To je důležité, abychom mohli posoudit povahu a takříkajíc techniku (?onoho?) spojování obojího. Psychologie nazývá spojování asociací. Obvykle se mluví o tom, že zvuk (nebo grafická podoba, nápis) je asociací spojen se psem. My jsme tu však zatím mluvili o spojení zvuku s významem. Můžeme tu také mluvit o asociaci? Co víme vůbec o asociacích? Je možno asociovat něco jako „význam“? A jak?
14. II. 88
### 880214