Tento text se zabývá analýzou filosofického pojmu „narativní identita“ u Paula Ricoeura se zaměřením na proces jeho ustavení. Autor zkoumá Ricoeurův výrok o konceptualizaci tohoto pojmu a problematizuje český překlad termínů „concept“ a „notion“. Hlavním teoretickým východiskem je myšlenka J. B. Kozáka, podle níž soudy předcházejí pojmům a pojem vzniká procesem „nasouzení“. Text rozlišuje mezi běžným termínem, vágní noticí (notion) založenou na laické zkušenosti a přesně vymezeným konceptem. Autor argumentuje, že konceptualizace není pouhým upřesněním slova, ale transformací přibližného vědění v pevně ustavený kognitivní nástroj, který umožňuje klasifikaci i v nových či hraničních situacích. Zdůrazňuje se, že jednou nasouzený pojem je stabilní a nelze jej průběžně měnit, nýbrž pouze nahradit pojmem novým. Tato distinkce je klíčová pro pochopení preciznosti filosofického myšlení a metodologie tvorby vědeckých kategorií.
Pojem – nasouzení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 1. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Pojem – nasouzení
Paul Ricoeur začal užívat termínu „narativní identita“ teprve poté, když znovu četl svůj původní text Času a vyprávění. Sám ovšem říká, že „tento pojem konceptualizoval“ (7939, Myslet a věřit, Praha 2000, str. 119). Rád bych se podíval do francouzského originálu, zda v překladu slovo „pojem“ odpovídá francouzské „concept“ nebo slovo „notion“. Bylo by ostatně zajímavé si o tom přečíst víc na různých místech Ricoeurova díla, přinejmenším z pozdějšího údobí. Měl bych hned několik otázek: znamená konceptualizace pojmu jeho ustavení? Anebo je pojem ustaven jinak, a teprve konceptualizace jej upřesní a takříkajíc „doustaví“? J. B. Kozák mluvil o tom, že pojem musí být „nasouzen“, a zdůrazňoval, že soudy předcházejí pojmům (a že jsou teprve zpětně upřesňovány těmi pojmy, které se jim zdařilo nasouzením ustavit). To se mi zdá velmi rozumným řešením otázky vzniku resp. ustavení pojmů. Protože však je nejen mezi obyčejnými lidmi, ale i mezi vědci a dokonce mezi filosofy bohužel častým zvykem zaměňovat „termín“ s „pojmem“, musím vzít (byť nerad a jen provizorně) v úvahu, že Ricoeur měl na mysli konceptualizaci slova, termínu, nikoli pojmu (= konceptu). Pravděpodobnější však je, že v původním francouzském textu je termín „notion“, který poukazuje spíše k znalosti, obeznámenosti, k jistému typu přibližného vědění, které bohatě stačí pro každodenní praktickou potřebu, ale jehož hranice zůstávají poněkud nezaostřeny. Např. všichni víme, tj. přibližně víme, co to je „pes“, ale nemusíme si vědět rady, jak upřesnit právě ty vlastnosti, které třeba z pouhé „šelmy psovité“ dělají „psa“ ve smyslu jednoznačné taxonomické jednotky. Důležitost takového přesného určení se ukáže obvykle teprve tehdy, když se setkáme se zvířetem, které nám psa jednak silně připomíná, ale na druhé straně zcela vybočuje některými svými vlastnostmi z rámce toho, co jsme až dosud o psech věděli a s jakými psy jsme se až dosud setkali. Tedy aplikováno: slovo „pes“ pro nás až dosud něco poměrně zřetelného opravdu znamenalo, takže bylo spojeno s nějakými našimi předchozími zkušenostmi. Tyto zkušenosti však byly pouze tzv. laické, nikoli zoologické, odborné: šlo o pouhé „notio“ (latinsky, nebo „notion“ francouzsky nebo anglicky). Konceptualizací jsme pak dosáhli toho, že už nejsme závislí jen na dosavadních zkušenostech (které jsou individuálně vždycky omezené), nýbrž že jsme schopni uplatnit ustavený, tj. nasouzený pojem i na budoucí případy, kdy nás dosavadní zkušenost nechá na pochybách, jde-li vskutku o psa. (Tím není nikterak řečeno, že onen nasouzením ustavený pojem je čímsi definitivním a nadále nenahraditelným pojmem jiným, novým, přesnějším; jednou řádně nasouzený pojem však už nemůže být upravován a měněn, nýbrž pouze vyměněn za pojem jiný.
(Písek, 020103–1.)