Tento text se zabývá metodologickými a strategickými úskalími spojenými se zkoumáním povahy pravdy v rámci evropské myšlenkové tradice. Autor identifikuje zásadní problém v přístupu, který se vyvinul v antickém Řecku a následně ovlivnil veškeré filosofické i vědecké myšlení. Tento přístup je založen na „vynálezu pojmů“ a požadavku na přesné vymezení předmětu zkoumání dříve, než je podroben analýze. Text poukazuje na to, že tato metoda spočívá na skrytém metafyzickém předpokladu, který čerpá svou inspiraci z geometrie. Stejně jako lze v geometrii jednoznačně definovat vlastnosti pravoúhlého trojúhelníku, snaží se tradiční myšlení aplikovat podobnou exaktnost na všechny oblasti zkoumání. Autor však naznačuje, že tento sklon k objektivizaci a fixnímu vymezování může být při zkoumání fenoménu pravdy zavádějící, neboť ji redukuje na pouhý předem definovaný předmět, čímž opomíjí její hlubší ontologické souvislosti.
Pravda a pojmovost / Pravda a myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 1. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Pravda a pojmovost / Pravda a myšlení
Hlavním nejen metodickým, ale přímo strategickým problémem při zkoumání povahy „pravdy“ je nevhodnost běžného způsobu, který objevili či vynalezli staří Řekové a který nadlouho zatížil celou evropskou tradici nejen filosofického, ale i veškerého vědeckého myšlení. Vynález pojmů a pojmovosti, jak se překvapivě vtiskl do myšlení nejstarších řeckých filosofů, sebou přinesl důsledek, který se velmi brzo jevil jako naprostá samozřejmost: chceme-li něco pečlivě a se vší důkladností zkoumat, musíme nejprve přesně stanovit, co je právě to, co chceme zkoumat, tedy onen předmět našeho zkoumání. Aniž to bylo na počátku programově vyhlášeno, ba aniž si to většina myslitelů dokonce ještě i dlouho potom vůbec uvědomovala, stál a dodnes stojí tento myšlenkový přístup a postup na skrytém předpokladu, který můžeme předběžně (než se pokusíme vše upřesnit) pojmenovat jako „metafyzický“. Metafyzičnost tu měla ovšem svůj jakoby mimofilosofický kořen a zdroj v tom, že se předpokládaly poměry, platné v geometrii, za univerzálně závazné: pravoúhlý trojúhelník lze naprosto přesně vymezit za předpokladu, že víme, co to je trojúhelník a co to je pravý úhel. Pokud to vskutku víme, tj. nahlížíme, je nám naprosto jasné, že trojúhelník nemůže mít víc pravých úhlů než právě jen jeden.
(Písek, 020113–1.)