Tento text se zabývá možností rehabilitace pojmu metafyzika a zkoumá jeho potenciální budoucí význam. Autor navrhuje, že namísto vytváření nové terminologie je přínosnější reflektovat etymologický původ předpony „meta-“, která značí pozici „vedle“ či „za“. Ústředním tématem je kritika redukcionismu, který omezuje veškerou skutečnost pouze na to, co je aktuálně přítomné zde a nyní (hic et nunc). Autor argumentuje, že do pojetí reality je nezbytné zahrnout i to, co již pominulo a stalo se minulostí, tedy to, co se nachází „za“ aktuálním děním. V tomto smyslu by metafyzika mohla být definována jako disciplína studující právě tyto minulé aspekty skutečnosti. Text zároveň otevírá otázku po pojmenování a povaze disciplíny, která by se měla věnovat budoucím možnostem a potenciálnímu jednání (actus), jež se aktuálními teprve stanou. Reflexe tak směřuje k širšímu chápání časovosti v rámci metafyzického zkoumání a k potřebě systematicky uchopit to, co přesahuje pouhou přítomnost.
Metafyzika – nový význam / Metafyzika „nová“ / Aktuálnost a ‚metafyzika‘
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 1. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Metafyzika – nový význam / Metafyzika „nová“ / Aktuálnost a ‚metafyzika‘
c) Kdybychom tedy chtěli slovo metafyzika pro budoucí použití zachránit (a důvody pro to vskutku máme, bylo by to jistě lepší než vymýšlení zcela nového termínu), musili bychom se zamyslit právě nad tím, že ono META znamená „vedle“ a nadto jako v pořadí „za“. Těžko budeme moci zcela odmítnout řecký důraz na to, co je právě teď a zde aktuální, jenom nesmíme na tuto aktualitu hic et nunc redukovat veškerou skutečnost. To znamená, že za skutečné musíme považovat také to, co sice jednou aktuální bylo, ale nyní už to je „minulé“, protože to pominulo, tedy už to není. To, co bylo a už není, obecně považujeme za něco, co už je „za námi“. Metafyzika by potom byla disciplína, která se zabývá tím, co už není a co je tedy „za“ tím, co právě je. Otázkou pak je, jak nazvat disciplínu, která se má zabývat tím, co sice ještě aktuálně zde a nyní není, ale co (snad, možná, více nebo méně pravděpodobně) aktuální bude, tj. co se aktuálním stane (a to díky určitým činnostem, aktivitám – latinské „actus“ znamená „čin“).
(Písek, 020113–3.)