Text se zabývá problematikou překladu německého filosofického termínu „Wesen“ do češtiny a širšími otázkami tvorby české filosofické terminologie. Autor upozorňuje na rozpor mezi etymologickou přesností a zažitou filosofickou tradicí. Argumentuje proti mechanickému sjednocování překladů, neboť stejné termíny (např. Heideggerovo a Jaspersovo „Dasein“) nabývají u různých myslitelů odlišných významů. Navrhuje, aby se česká terminologie vyvíjela autonomně a citlivě k vnitřním možnostem jazyka, nikoliv jen jako otrocký odraz cizích předloh. V závěru rozlišuje mezi pojmy „bytnost“ a „jsoucnost“ a nastiňuje možnost uplatnění novotvarů, jako jsou „jestota“ či „jestost“, pro přesnější vyjádření ontologických nuancí. Práce zdůrazňuje, že překladatelská praxe je sice pro rozvoj terminologie inspirativní, ale konečná podoba pojmů musí vycházet z hlubšího pochopení filosofického kontextu a jazykového úzu.
[Překlad německého „Wesen“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 3. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[Překlad německého „Wesen“]
Hleděno přísně etymologicky, mělo by se německé slovo „Wesen“ důsledně překládat jako „bylost“; naproti tomu české „bytnost“ by odpovídalo německému „Seinheit“ (žel zcela neběžnému), kdežto německé „Seiendheit“ by zase odpovídalo české“ jsoucnosti“. Z filosofického hlediska ovšem nic takového není možné, protože je třeba se držet tradice a zejména toho, jak příslušné termíny (zejména německé) byly chápány filosoficky píšícími autory. Zdá se mi, že nelze za legitimní považovat úmysl dodržovat u všech autorů zásadu jednotného překladu takových termínů. Např. „Dasein“ znamená pro Heideggera něco velmi odlišného než u Jasperse; jestliže nebudeme překládat otrockým napodobením etymologie „tu-bytí“, ale – spolu s Patočkou – budeme v Heideggerových textech překládat jako „pobyt“, zdá se to být zcela nevhodným překladem pro texty Jaspersovy. Česká filosofická terminologie se tedy nemůže pevně ustavovat v situaci překladové, ale musí s českým jazykem pracovat „autonomně“, byť leckdy (a vlastně dost často) pod inspirací úkolů, jež vyvstávají právě při překladech stěžejních filosofických textů jiných. V našem případě pak slovo „bytnost“ by mělo svým významem mířit k tomu, co bytí (určitého jsoucna) dělá právě jeho bytím, tak jako „jsoucnost“ by mělo mířit k tomu, čím se vyznačuje každé (určité) jsoucno. – Pochopitelně jsou v jazyce otevřeny i další možnosti, i když vybočují zcela z rámce jazykového úzu; to by však u termínů teprve ražených nemělo nikoho odradit. Tak např. je možno uvažovat o takových slovech, jako je „jestota“, event. „jestost“ apod.
(Praha, 020304–1.)