Text se zamýšlí nad metodologií a vnitřním postojem autora při psaní důkladné studie či monografie o konkrétním mysliteli. Předkládá tezi, že existují dva zásadní způsoby, jak k takovému úkolu přistoupit. První cesta spočívá v tvořivém navázání na autorovy myšlenky, jejich interpretaci a rozvíjení do důsledků, které původní myslitel třeba jen naznačil, čímž se jeho odkaz udržuje živý a aktuální. Druhá cesta má povahu definitivního vyrovnání se s daným myšlením, jeho objektivizaci a uložení do pomyslného muzea minulosti jako uzavřené kapitoly. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se seriózní bádání neobejde bez prvků obou přístupů, jeden z nich musí v každé práci nutně převládat. Volba mezi těmito dvěma póly určuje, zda výsledná studie slouží jako východisko pro další filosofické tázání, nebo jako historický dokument, který dané myšlenkové téma uzavírá a archivuje pro budoucí generace jako faktickou minulost.