Text se zamýšlí nad metodologií a vnitřním postojem autora při psaní důkladné studie či monografie o konkrétním mysliteli. Předkládá tezi, že existují dva zásadní způsoby, jak k takovému úkolu přistoupit. První cesta spočívá v tvořivém navázání na autorovy myšlenky, jejich interpretaci a rozvíjení do důsledků, které původní myslitel třeba jen naznačil, čímž se jeho odkaz udržuje živý a aktuální. Druhá cesta má povahu definitivního vyrovnání se s daným myšlením, jeho objektivizaci a uložení do pomyslného muzea minulosti jako uzavřené kapitoly. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se seriózní bádání neobejde bez prvků obou přístupů, jeden z nich musí v každé práci nutně převládat. Volba mezi těmito dvěma póly určuje, zda výsledná studie slouží jako východisko pro další filosofické tázání, nebo jako historický dokument, který dané myšlenkové téma uzavírá a archivuje pro budoucí generace jako faktickou minulost.
[Co obnáší napsat důkladnou studii o nějakém mysliteli]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 4. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[Co obnáší napsat důkladnou studii o nějakém mysliteli]
Napsat důkladnou studii (eventuelně dokonce monografii) o nějakém mysliteli lze jen dvojím způsobem: buď abychom se jeho myšlenek ujali a interpretovali je nejen k jeho obrazu (a zamýšlené spokojenosti), ale takříkajíc v navázání na něj a v rozvádění jeho myšlenek dál do vzdálenějších důsledků, kam on to sám ještě nedotáhl nebo jen v náznaku; anebo abychom se s ním jakoby (pro sebe) naposled setkali a s jeho myšlením (v tom či onom ohledu) skoncovali, tj. abychom jej uložili do muzea objektivované minulosti. Zajisté se nikdy nemůžeme obejít bez obojího zřetele, ale vždycky jeden z nich má převahu, přesněji, vždy jeden musí převládat.
(Písek, 020401–1.)