Tento text předkládá autorovu koncepci filosofie a filosofické práce, která se snaží překonat bariéru mezi akademickou sférou a laickou veřejností. Autor zastává názor, že filosofie by neměla být výsadou pouze úzkého okruhu odborníků, ale měla by se stát srozumitelnou součástí obecné vzdělanosti. Vychází z předpokladu, že v budoucnu budou lidé pociťovat rostoucí potřebu filosofické reflexe, i když se jí nebudou věnovat profesionálně. Autor zde hledá paralelu s vědeckou popularizací, kde je úkolem špičkových vědců srozumitelně komunikovat hluboké poznatky bez jejich zkreslení. Zdůrazňuje, že veřejnost má právo být informována o aktivitách základního výzkumu a filosofie, které nejsou přímo podřízeny tržním či politickým zájmům. Přestože je filosofie z pragmatického pohledu zdánlivě neproduktivní a tvoří především osobní sféru myslitele, je nezbytné aktivně podněcovat zájem občanů o tento typ kritického myšlení, který kultivuje lidskou zvědavost a zvídavost.
Filosofie / Pravda jako problém
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 7. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Filosofie / Pravda jako problém
To, co předkládám v následujících kapitolách, je filosofie resp. filosofická práce, jak si ji představuji, že by měla vypadat. To neznamená, že půjde o nesrozumitelnou četbu, stravitelnou leda pro „odborníky“. Mám totiž za to, že v poměrně nedaleké budoucnosti si mnoho lidí začne víc a víc uvědomovat, že filosofii potřebují, i když se jí nebudou chtít profesionálně zabývat. Situace tu je v něčem podobná a v něčem nepodobná situaci v některých odborných vědách, jejichž výsledky jsou z nějakého důvodu zajímavé a dokonce přitažlivé i pro širší veřejnost. Obvykle jde o záležitosti, které náleží k obecné vzdělanosti, ale navíc provokují lidskou zvědavost a zvídavost. Právě proto vycházejí tzv. popularizující texty; nejlepší je ovšem, když se do takové popularizace pustí špičkový vědec, který má zároveň pro zjednodušení smysl a nedopouští se hrubých zkreslení, protože látku zná opravdu do hloubky. Cílem popularizujícího vědce je však především vědomí, že občané mají nejen právo vědět, za co věda a vědci utrácejí jejich peníze (obvykle totiž jde o témata základního výzkumu, a ten si na sebe nikdy nemůže a nemá chtít vydělávat službou velkým firmám, ale ani vládám s jejich momentálními politickými prioritami), ale že zájem občanů o vědy a jejich aktivity musí být aktivně a cílevědomě probouzen a živen. To zajisté platí také o filosofii, a dokonce mnohem víc pro filosofii, která je v čistě pragmatickém pohledu zcela neproduktivní a je především osobní záležitostí myslitele.
(Písek, 020715–2.)