Předložený text se kriticky zamýšlí nad povahou a vymezením filosofie jako disciplíny. Autor vychází z předpokladu, že i když filosofii nelze definovat s takovou exaktní přesností, jakou ona sama vyžaduje u svých metodických pojmů, neznamená to, že se jedná o neomezeně širokou oblast, kam lze zahrnout cokoli. Tato argumentace je podpořena přirovnáním k biologickému životu: definice živého organismu je sice složitá a v hraničních případech problematická, přesto jsme schopni intuitivně i na základě zkušenosti rozpoznat rozdíl mezi živým a neživým. Text zdůrazňuje, že existence nejasných hranic nebo okrajových forem nesmí vést k rezignaci na rozlišování podstaty daného oboru. Podobně jako v biologii, i ve filosofii je nutné zachovat schopnost identifikovat autentické filosofické myšlení, aniž by byla tato schopnost podmíněna existencí strnulé definice. Autor tak obhajuje integritu filosofie proti názoru, že její vnitřní nedefinovatelnost otevírá prostor pro absolutní libovůli v tom, co za filosofii považujeme.