Text zkoumá podstatu pravdy v opozici k běžným žurnalistickým klišé, která pravdu vykreslují jako ničivou či nemilosrdnou. Autor argumentuje, že pravda ničí pouze omyly a lži tím, že je odhaluje v jejich pravé podstatě. Kritizuje tradiční pojetí pravdy jako shody myšlení se skutečností (adekvace), neboť toto pojetí nedokáže dostatečně rozlišit mezi pravdou a sofistikovanou lží, která se pravdě záměrně podobá a respektuje fakta. Důležitým motivem je etický rozměr užití poznatků: pravda zneužitá proti druhému člověku se nutně stává lží. Pravdivost izolovaného výroku či teorie nelze objektivně posoudit bez vztahu k širšímu kontextu jiných soudů a výpovědí. Text dochází k závěru, že ačkoliv existuje nespočet pravdivých výpovědí, v posledku je pravda pouze jedna. Její integrita totiž závisí na překonání izolovanosti a na jejím začlenění do koherentního celku, což tvoří základní pilíř filosofického uvažování o skutečnosti a smyslu poznání.
Pravda (a „pravdy“)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 7. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Pravda (a „pravdy“)
Někdy slyšíme (nebo čteme) takové žurnalismy jako: „tvrdá pravda“, „nemilosrdná pravda“, „zničující pravda“ a podobně. I to ovšem nějak odpovídá lidské zkušenosti, a proto se to opakovaně mezi lidmi vyskytuje. Takové hodnocení (je-li vůbec možno to nazvat hodnocením) má ovšem vždy relativní platnost: pokud si vybájíme něco podle své chutě a podle svých fantasmagorií, je nebo může být pravda pro naše představy a naši fantazii opravdu „ničivá“: pravda vskutku ničí a likviduje omyly, chyby, faleš, podvody, lži a zlé záměry. Ale to není zápas rovných partnerů (jak si to kdysi představovali třeba manichejci): pravda ničí lež tím, že ji ukáže jako lež. Žádná lež neobstojí jako lež, ale musí se tvářit jako pravda, musí vypadat jako pravda, musí se pravdě co nejvíc podobat. Tato zkušenost sama už znamená mnoho: pokud někdo stále ještě drží pojetí pravdy jako shody myšlenky se skutečností, nemá prostředky, jak poznat rozdíl mezi pravdou a precizní, dokonce geniální lží. Geniální lež se musí velice podobat pravdě, a to právě v tom, že nanejvýš respektuje skutečnost. Nemluvme ostatně o lži (kterou vždycky chápeme jako úmyslnou: Baconova myšlenka, že vědění – rozumí se „pravdivé vědění“ – je mocí v našich rukou, jen dokazuje, jak je zastáncům adekvace nesnadné, ne-li nemožné náležitě rozlišit mezi správným pravým využitím nějakého poznatku a naproti tomu jeho zneužitím. Tzv. „pravda“, zneužitá proti druhému člověku, seč však nutně stává lží, i když by se pravdě nanejvýš blížila. Jde o to, že izolovaná „pravda“, tj. pravdivý soud (výrok, výpověď), pravdivé pojetí. pravdivá teorie nemůže být co do „své“ pravdivosti kontrolována a zajišťována jinak než ve vztahu k jiným soudům, výrokům, výpovědím, pojetím či teoriím, tj. nemůže být co do své pravdivosti hodnocena jinak než tím, že ji zbavíme její izolovanosti. A to je také základním důvodem pro přesvědčení, že pravda je (musí být) vposledu jen jedna, a to navzdory tomu, že nejrůznějších „pravd“, tj. pravdivých soudů, výroků, výpovědí, pojetí, teorií atd. může být velmi mnoho.
(Písek, 020729–1.)