Text zkoumá fundamentální rozdíl mezi věcmi a ne-věcmi, přičemž se zaměřuje na distinkci mezi neživými objekty a živými bytostmi. Autor argumentuje, že určité „věci“, jako je jazyk, nelze redukovat na pouhé znaky, neboť vykazují dynamiku blízkou životu. Významná část úvahy se věnuje povaze událostí, které dělí na vnitřně integrované a na ty, které vyžadují vnější integraci skrze lidské vědomí a myšlení. Historické fenomény, jako jsou válka, gulag či šoa, jsou zde prezentovány jako komplexní celky, které nelze vnímat pouze jako souhrn izolovaných individuálních osudů či incidentů. Závěrem autor varuje, že porozumění životu musí být primární; snaha vykládat živé skrze neživé je zásadní chybou, která vede k postupné degradaci nejen organického života, ale i duchovní a myšlenkové sféry člověka. Práce tak představuje filosofickou kritiku redukcionismu a zdůrazňuje nezastupitelnou roli lidského vědomí v konstituci dějinné reality.
Věci a ne-věci
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 8. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
Věci a ne-věci
Je základní rozdíl mezi věcmi a ne-věcmi; s jistým zjednodušením (které vysvitne při důkladnějším prozkoumání onoho rozdílu) lze říci: základní rozdíl mezi mrtvými předměty a živými bytostmi. Ale právě tak, jako musíme rozlišovat mezi živými bytostmi, musíme rozlišovat i mezi věcmi. Některé „věci“ se chovají tak, že skoro vypadají, jako by také „žily“. To platí třeba o jazyce (jazycích): jazyk sice nežije bez těch, kteří jím promlouvají (a kteří v něm myslí), ale přesto nikdy nemůže být redukován na soupis slov a na přehled gramatických zásad a pravidel. (A zejména slova nemůžeme nikdy redukovat na pouhé znaky.) Už dávno máme ve zvyku mluvit o ,událostech‘, i když také mezi nimi je velký rozdíl: jsou události samy v sobě integrované, a jsou události, které potřebují, aby byly integrovány zvenčí. Známo to je zejména z událostí tzv. dějinných; ty nejsou zevnitř integrované, ale jejich integrita nutně prochází lidským vědomím a myšlením. To však ještě nikterak neznamená, že takové ,umělé‘, ,nepravé‘ události jsou pouhým výmyslem, pouhou svévolnou konstrukcí. Tak třeba válka není hromadou jednotlivých šarvátek, gulag není nahromaděním individuálních lidských osudů, šoa není katastrofálním procesem záhuby obrovského množství jednotlivých židů, a dokonce ani povodeň není jen množstvím vody, protékajícím určitým korytem a přetékajícím do okolní krajiny, atd. Tak se dá říci, že porozumění životu a živým bytostem je pouze začátkem našeho porozumění všeobecného; všude tam, kde je život vykládán z něčeho jiného, neživého, dochází k zásadnímu pochybení, které daleko přesahuje problémy biologické a věští postupující degradaci nejen života organického, nýbrž i myšlenkového a duchovního.
(Písek, 020817–1.)