Tento text se zabývá hledáním vhodného terminologického uchopení pojmu, pro který angličtina využívá výraz „sensibility“. Autor kritizuje české ekvivalenty jako „citlivost“ či „vnímavost“ pro jejich přílišnou pasivitu a absenci prvku aktivní zaměřenosti. Jako vhodnější alternativu navrhuje termín „reaktibilita“, který přebírá od J. B. Kozáka, avšak přisuzuje mu přesnější a vyostřenější význam. Hlavním cílem této terminologické volby je vymezit se proti tradičnímu chápání reakce jako pouhého mechanického následku předchozí akce. Tento přístup tvoří součást širšího strategického úsilí o vybudování teoretické alternativy k neudržitelnému konceptu pankauzality. Tato deterministická představa, podle níž je přítomnost plně odvozena z minulosti a budoucnost z přítomnosti, je autorem zpochybňována ve prospěch dynamičtějšího chápání světa. Text tak představuje důležitý příspěvek k filosofické diskusi o kauzalitě, intencionalitě a možnostech jazykového vyjádření komplexních stavů, které přesahují rámec prostého působení příčin a následků v čase.