Text podrobně rozebírá povahu specializovaných vědních oborů a jejich nevyhnutelná omezení, která vyplývají z jejich tematického vymezení. Na příkladu biologie, jež se neobejde bez respektu k fyzice a chemii, ukazuje, že žádná odborná disciplína nedokáže plně definovat své vlastní hranice pouze svými vlastními prostředky. V zásadním kontrastu k těmto vědám stojí filosofie, která jako jediná disciplína nesmí být podřízena žádné jiné. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se filosofie může tematicky soustředit na dílčí okruhy, nikdy nesmí ztratit ze zřetele vztah k celku veškeré skutečnosti. Filosofie musí být schopna reflektovat i své vlastní počínání, čímž se v nejobecnějším smyslu ztotožňuje s hermeneutikou. Tato jednota filosofie a hermeneutiky představuje od samotných počátků základní myšlenkový přístup k porozumění světu, který pracuje s pojmovými prostředky a usiluje o uchopení celistvosti bytí.
[Specializovaný obor]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 9. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[Specializovaný obor]
Speciální, specializovaný obor vždycky představuje jisté omezení, a to několika směry: jednak omezení věcné, tématické (např. biologie se zabývá živými bytostmi, přičemž hranici mezi živým a neživým nemůže už svými vlastními prostředky náležitě vymezit, třeba už jen proto, že právě v důsledku své specializace nemá možnost ani právo se zabývat fyzikálními a chemickými aspekty životních procesů a projevů jinak než buď s naprostým respektem vůči fyzice nebo chemii (které ovšem zase nemají v rámci své odborné kompetence plný přístup k životu a povaze živých bytostí), anebo jen diletantsky a tím z hlediska oněch jiných odborných věd poloplatně nebo neplatně. A to platí stejnou měrou i pro omezení a vymezení jiných disciplín a subdisicplín – tedy také pro subdisciplíny hermeneutické. Jediná filosofie se nemusí – a dokonce ani nesmí – podřizovat žádné jiné disciplíně (jako její subdisciplína). Pochopitelně to neznamená, že by se filosofie musela tématicky zabývat vším najednou; není to možné už z toho prostého důvodu, že ani ono „vše“, „veškerenstvo“ není celé najednou. Tématická soustředěnost však neznamená (a ani nesmí znamenat) ve filosofii ztrátu jejího vztahu k celku; i když se filosofie zabývá určitými tématicky vymezenými okruhy problematiky, nikdy se nesmí dopustit toho přehmatu, že by přitom ztrácela svůj vztah k ostatku problematiky, a nejen problematiky, ale také k celku veškeré skutečnosti, o kterou při každém problému a v každém okruhu problematiky vždycky jde. A právě proto, že filosofie nesmí nic principiálně vynechat z okruhu svého zájmu, a protože tedy nesmí vynechat ani samu sebe a musí hledat porozumění svému vlastnímu počínání, musí se s nejobecnějším významem a poslání hermeneutiky (jakožto myšlenkového přístupu, přičemž musíme pamatovat, že na nižších až nejnižších úrovních najdeme i hermeneutické přístupy předmyšlenkové a mimomyšlenkové) ztotožnit. Ještě přesněji: nejde o nějaké dodatečné ztotožnění, nýbrž o jednotu od samých počátků filosofie a hermeneutiky, pracující pojmovými, filosofickými prostředky).
(Písek, 020908–2.)