Tento text se věnuje kritickému rozboru Tugendhatova pojmu „intellektuelle Redlichkeit“ a hledání jeho adekvátní české interpretace. Autor se zamýšlí nad etymologií slova intelekt (inter-legere), kterou vykládá jako schopnost „číst mezi řádky“ a vnímat to, co není v textu přímo obsaženo. Zatímco autor spatřuje podstatu intelektuální poctivosti v odpovědnosti vůči tomuto skrytému oslovení, které k nám přichází z vnějšku, Tugendhat tento pojem spojuje spíše s namáhavým procesem rozvíjení něčeho nového. Úvaha dále problematizuje původ tvůrčích nápadů a pomocí etymologického rozboru českého slova „nápad“ naznačuje, že nové myšlenky nejsou pouhým lidským výtvorem, ale něčím, co na člověka „padá“ a osedlává si jej. Text tak konfrontuje Tugendhatovo pojetí s hlubším ontologickým rozměrem porozumění a tvorby, kde hraje klíčovou roli otevřenost vůči tomu, co nás přesahuje.