Text se zabývá kritickou analýzou pojmu svobody v kontextu sebeurčení a sebeurčenosti, přičemž vychází z formulace Charlese Rortyho inspirované Rousseauem. Autor zpochybňuje myšlenku, že svoboda spočívá výhradně ve svébytném rozhodování o vlastních záležitostech bez formování vnějšími vlivy. Hlavní problematika tkví v problematickém pojetí člověka jako předem dané entity a v nejasné hranici mezi tím, co se jedince týká a co nikoliv. Text varuje před paradoxem, kdy by se absolutní svoboda mohla rovnat absolutní nevědomosti o následcích a souvislostech lidského jednání. Pokud by svoboda vyžadovala ignorování vnějších vlivů, mohl by být za nejsvobodnějšího paradoxně považován ten, kdo o ničem neví a nezná následky svých činů. Tato úvaha směřuje k nutnosti přehodnotit základy lidské autonomie a odmítnout zjednodušující pojetí nezávislosti na okolním světě.
[Svoboda a sebeurčenost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 9. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[Svoboda a sebeurčenost]
Svoboda je někdy spojována se sebeurčováním a sebeurčeností; Charles Rorty (s připomenutím Rousseaua) to formuluje tak, že „jsem svobodný, jestliže o tom, co se mě týká, rozhoduji svébytně a nejsem přitom formován vnějšími vlivy“ (Etika autenticity, Praha 2001, str. 32). V pozadí tohoto chápání svobody tušíme určité pochopení člověka jako v nějakém smyslu prostě daného; a to je ovšem velký problém (a já to považuji za hrubou chybu). Rozeberme si zmíněnou formulaci s maximální pozorností. Především tu je učiněn rozdíl mezi tím, co se mne týká a co nikoliv. Už to je povážlivě dvojznačné (a možná dokonce víceznačné), neboť není jasné, kudy vede hranice. Co to vlastně je, co se člověka netýká? Je to jen to, o čem neví? Nejsvobodnější by byl potom ten, kdo nic neví, nic nezná, neposuzuje, jaké bude je „svobodné“ rozhodnutí mít dlouhodobější nebo dalekosáhlejší následky. Pokud připustíme, že se člověka může týkat i něco, o čem neví, nebo že si naopak může myslet, že se ho něco týká, ačkoli se ho to ve skutečnosti netýká (pokud je vůbec něco, co by se ho opravdu vůbec netýkalo),
(Písek, 020913–1.)