Tato studie se zabývá hlubší analýzou myšlenkového modelu „události“, který slouží k pochopení dynamiky změny a procesuálního dění. Ústředním tématem je ontologický problém začátku události a jeho konstitutivního vztahu k celku, jenž jej přesahuje. Autor zkoumá paradox, kdy se aktuálně přítomný počátek vztahuje k budoucím fázím události, které v daném okamžiku ještě nenastaly a postrádají tak aktuální bytí. Text zdůrazňuje, že tento vztah k budoucímu není závislý na lidském vědomí či představivosti, ale je integrální součástí struktury události samé. V této souvislosti autor kriticky odmítá Augustinovo pojetí času jako pouhého fenoménu vědomí, které považuje za nedůsledný a falešný kompromis. Cílem práce je otevřít základní filosofické otázky o tom, jakým způsobem je přítomná fáze události provázána s tím, co teprve nadchází, a jak tato provázanost definuje podstatu událostného dění.