Tento text se zamýšlí nad konceptem 'světového míru' v kontextu díla Jiřího Vančury a jeho knihy o světě bez válek, která vychází především z myšlenek Alberta Einsteina. Autor kriticky reflektuje historický vývoj druhé poloviny 20. století, kdy se ozývalo intenzivní volání po míru z obou stran železné opony, zatímco oba mocenské bloky se soustavně připravovaly na ozbrojený konflikt. Tato diskrepance mezi rétorikou a realitou vede k úvaze, zda je mír skutečným cílem, nebo spíše přetrvávajícím snem, mýtem či bájí. Text odkazuje na literární paralely u Faulknera a zdůrazňuje rozpor mezi ideálem a skutečností. Analýza se zaměřuje na to, jak byl mír využíván jako politický nástroj i jako utopický ideál v době studené války. Tento rozpor mezi mírovou propagandou a zbrojením odhaluje hlubší psychologické a společenské mechanismy, které udržují lidstvo v neustálém napětí mezi touhou po klidu a přípravou na destrukci. Mír je zde představen nikoliv jako dosažitelný stav, ale jako kulturní artefakt a nedosažitelná vize.
[„Sen o míru“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 11. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[„Sen o míru“]
Jiří Vančura v úvodu své nedávno vydané knížky o „světě bez válek“ (zejména pak v Einsteinově pojetí) začíná poukazem na „tisícileté sny o míru“, „o ,věčném‘ či ,světovém‘ míru“. Celá druhá polovina minulého století se odehrávala uprostřed ohlušujícího volání po míru z obou stran železné opony, přičemž obě strany po celou tu dobu připravovaly válku. Možná je vskutku přiléhavé mluvit o „snu“; jiným vhodným slovem by byl „mýtus“ nebo „báj“ (právě to skvěle vylíčil Faulkner).
(Písek, 021115–1.)