Tento text se zabývá Aristotelovým vlivem na formování pojmového myšlení se zaměřením na reinterpretaci klíčových termínů dynamis a energeia. Autor navrhuje přehodnotit tradiční pojetí těchto pojmů, zejména v kontextu mezí předmětného myšlení. Ústředním tématem je vztah mezi „přicházením“ (možností) a „uskutečňováním“ (činností), přičemž je zkoumána hypotéza o protichůdných směrech času těchto procesů. Text kritizuje posun významu slova dynamis k latinskému potentia a modernímu chápání možnosti jako „pa-pojmu“. Klade si otázku, odkud možnosti přicházejí, a dochází k závěru, že pokud přicházejí z budoucnosti, musí mít jejich směr opačný vektor než lidské dělání a uskutečňování. Tato reflexe vybízí k návratu k původním filosofickým kořenům za účelem nalezení nových cest v myšlení, které by se vyhnuly nekompatibilním inovacím či úplnému rozchodu s tradicí. Reinterpretace aristotelských kategorií tak otevírá prostor pro hlubší pochopení časovosti a ontologické povahy možnosti.
DYNAMIS / „Možnost“ (DYNAMIS)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 12. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
DYNAMIS / „Možnost“ (DYNAMIS)
Aristotelés měl obrovský vliv na formování pojmového myšlení, a to v mnoha směrech. Proto se vyplácí se k němu často vracet, a tam, kde tušíme meze tzv. předmětného myšlení, nebo kde dokonce víme, že určitým směrem už nemůžeme dál pokračovat, je třeba se tázat, zda se neotvírá jistá možnost v tom, že některé tradiční pojmy, některá tradičně chápaná pojmová vymezení se pokusíme reinterpretovat. Přinejmenším v prvních krocích to lez doporučovat jako lepší variantu než přilepovat k starým pojetím nějaká nová, obvykle nekompatibilní, a tím spíš než pokoušet se začít zcela znovu a „jinak“ (což obvykle skončí debaklem ještě mnohem dříve). To má být jen jaksi na omluvu následujícího: aristotelské termíny δυνάμις (δυνάμει) a ενεργεία můžeme nově (proti běžnému chápání) interpretovat jako „přicházení“ a „přicházející“ a jako „dělající“, „uskutečňující“, přičemž ovšem – to by bylo to nezvyklé resp. to novum – směr času přicházení by byl protichůdný času uskutečnování. Ale je tu ještě jiná možnost: onu „připravenost“ přisuzovat „uskutečňování“ samému (a tedy nikoli „přicházejícímu“); pak by čas připravenosti a čas díla, dělání, uskutečňování byl týž. Aristotelés se zřejmě rozhodl pro druhou možnost, ale tradice posunula význam „dynamis“ k dnešní „možnosti“ (již latinsky „potentia“). Ale právě proto je dnes „možnost“ spíše pa-pojmem než pojmem. Jazykově běžným způsobem se stalo mluvit o „přicházejících možnostech“. Tu je nutno se tázat: odkud vlastně možnosti přicházejí? Z minulosti nebo z budoucnosti? A pakliže z budoucnosti (opak by byl nesmyslný, neboť pak by nemohlo jít o „možnosti“, ale šlo by už o „skutečnosti“), je zřejmé, že směr jejich přicházení je právě opačný než směr našich aktivit resp. vůbec jakýchkoli aktivit, tedy směr „dělání“, „uskutečňování“.
(Praha, 021202–1.)