Tento text rozebírá hlubokou provázanost filosofie s lidským životem a chápe filosofování jako dynamický proces. Autor zdůrazňuje, že přesná definice filosofie je stejně obtížná jako definice života samotného, neboť oba fenomény jsou v neustálém pohybu a vývoji. Filosofie se v průběhu staletí setkává s novými úkoly, které vyžadují inovativní myšlenkové postupy a koncepty, podobně jako se živé organismy vyvíjejí k vyšší složitosti. Text odmítá statické pojetí filosofie a zdůrazňuje její otevřenost vůči neprobádaným formám myšlení. Pojem "věčná filosofie" je zde interpretován nikoliv jako soubor neměnných pravd, ale jako kontinuální dějinný pohyb, v němž jednotlivci a tradice reagují na nepředmětné výzvy své doby. Úspěšnost těchto odpovědí určuje perspektivnost konkrétních myšlenkových směrů. Filosofie je tak představena jako bytostně lidský a dějinný pohyb, který není dílem náhody, nýbrž organickou součástí lidské existence, jež neustále hledá nové cesty k porozumění světu i sobě samému.
[Filosofie jako způsob života]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 12. 2002
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2002
[Filosofie jako způsob života]
Filosofie je vlastně způsobem života. Tak jako je nám velice nesnadné definovat, co to je život, leda s tou výhradou, že zatím se náš výměr zdá pokrývat vše, co až dosud jako živé známe, tak je nesnadné, ne-li nemožné přesně vymezit, co to je filosofie, protože každý nový typ filosofování nás může nutit k tomu, abychom svou „definici“ opravili. Tak jako živé organismy jsou schopny se díky evoluci stávat stále složitějšími a dosahovat vyšších úrovní, tak i filosofování se v průběhu staletí a tisíciletí dokázalo setkávat s novými a novými úkoly, k jejichž zvládnutí bylo zapotřebí nových a nových myšlenkových vynálezů. A tak, jako nevíme, k jakým formám život na četných, od sebe se dost lišících cestách vývoje ještě dospěje (a dokonce ani to, k jakým všem formám už dospěl), tak nemůžeme klást žádné pevné hranice ani filosofickému způsobu myšlení. Proto také myšlenka „věčné“ filosofie může platit jen v té míře, v jaké platí filosofická myšlenka „věčného“ života: není to věčnost jednotlivého organismu ani jednotlivé filosofické soustavy, ale jen jistota, že aniž život, ani filosofie nejsou pouhou náhodou, ale že představují „přírodní“ nebo dějinný pohyb, v němž na nepředmětné výzvy nalézají jednotlivci a jednotlivé tradice (linie) své odpovědi, jednou úspěšnější a perspektivnější, jindy méně úspěšné nebo méně perspektivní.
(Praha, 021223–1.)