Tento text zkoumá hlubokou provázanost lidského vědomí a filosofie, přičemž konstatuje, že filosofování je činností, která se může odehrávat výhradně v rámci vědomých procesů. Autor upozorňuje na skutečnost, že samotný původ vědomí zůstává pro současné poznání naprosto nevyřešeným problémem, který dosud nebyl ani náležitě teoreticky uchopen. Vědomí je nahlíženo jako výsledek nesmírně dlouhého procesu kultivace, využívajícího specifické vnitřní strategie a inovace, o jejichž raných fázích existují pouze hypotetické dohady. Klíčovým bodem reflexe je zrod filosofie v antickém Řecku jako kritické opozice vůči mýtickému myšlení. Tento přechod byl umožněn skrze logos, tedy skrze přechod k pojmovému a logickému uvažování. Text zdůrazňuje, že bez této zásadní proměny myšlení směrem k pojmovosti a logické struktuře nelze o filosofii v pravém smyslu mluvit. Filosofie je tedy definována jako specifické stadium ve vývoji lidského vědomí, které se skrze logickou reflexi oddělilo od svých mýtických kořenů a vytvořilo nový způsob nahlížení světa.