Tento text se zabývá kritickou reflexí útoků Bohumila Doležala a Emanuela Mandlera na postavu významného českého teologa Josefa Lukla Hromádky. Autor reaguje na Doležalův text otištěný v Lidových novinách, který je součástí širší polemiky s Janem Šimsou. Hlavním tématem je snaha pochopit motivaci těchto útočných výpadů namířených proti osobnosti, která zemřela před třiceti lety. Autor se zamýšlí nad tím, proč se kritici soustředí na Hromádku právě v období, kdy si veřejnost připomíná výročí jeho úmrtí i narození. Text naznačuje, že tyto útoky mohou mít za cíl zastrašit ty, kteří by chtěli na Hromádkův odkaz nahlížet v pozitivním světle nebo ocenit jeho přínos. Celkově zápis vyjadřuje znepokojení nad povahou a načasováním této diskreditující kampaně a volá po hlubším zkoumání skutečných příčin takového počínání v rámci tehdejšího veřejného a intelektuálního diskurzu v České republice na sklonku devadesátých let dvacátého století.