Text analyzuje biblickou pasáž z Lukášova evangelia (2,34-35), konkrétně Simeonovo proroctví o Ježíši jako znamení, kterému se bude odporovat. Autor odmítá tradiční moralistický výklad, podle něhož jde pouze o odhalení skrytých hříchů či záměrů jednotlivce. Namísto toho zdůrazňuje dějinný a univerzální rozměr této události, která má vliv na celé národy. Klíčovým tématem je zjevení „myšlení srdce“, které autor interpretuje nikoliv jako to, co je vědomě myšleno (cogitatum), ale jako hlubinné, specificky „nemyšlené“ základy lidského myšlení. Právě toto skryté podloží, které určuje směr lidských dějin, je díky Ježíšovu působení vynášeno na světlo. Interpretace se tak posouvá od osobní etiky k hlubokému filosoficko-dějinnému zkoumání podstaty lidské existence a jejího směřování v kontextu křesťanského zjevení. Práce ukazuje, že Ježíšova role je v tomto procesu nezastupitelná, neboť odhaluje to, co by bez něj zůstalo trvale skryto.
[Interpretace Lukášova evangelia 2,34-35]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 3. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Interpretace Lukášova evangelia 2,34-35]
Drobná příhoda z Lukášova evangelia, v níž Simeon poznává děťátko Ježíška a děkuje Bohu, že mohl před smrtí uzřít „spasení tvé (= boží)“, připravené „před očima všech lidí“, „světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského“, není bez hlubšího významu, a měla by také být pozorně čtena a interpretována. Jde zejména o verš 2, 34-35, kde je o Ježíšovi řečeno: „Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno, (a tvou vlastní duši pronikne meč, ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ [Srv. anglicky: „that the thoughts of many hearts may be revealed“; německy: „es sollen durch ihn und sein Wirken die Gedanken aus vielen Herzen offenbar werden“; francouzsky: „en sorte que les pensées du coeur de plusieurs seront découvertes“.] Tradičně se tomu – bez nějakých dalších úvah – rozumí tak, že Bůh hledí k srdci. Ovšem pak by bylo nejasné a možná přímo zbytečné, proč právě Ježíšova úloha je tak nepominutelná. Myslím, že tu nejde o Boha a jeho hledění k srdci, nýbrž o to, aby ona myšlení srdce (a to mnohých) byla zjevena, a že právě toto „světlo k zjevení národům“ má sehrát úlohu všeobecnou a všeobecně dějinnou. Jsem si jist, že tu vůbec nejde anebo přinejmenším nikoli v první řadě o prozrazení temných myšlenek a zlých úmyslů, tedy že ono „myšlení srdce“ nemá znamenat jen nějaké tajné záměry a úmysly (což by se nepochybně mohlo obejít bez Ježíše). A také by to vlastně vůbec nemělo a nemohlo mít onen dějinný charakter, který zapojuje do vyjevení „myšlenek srdce“ celé národy. Ostatně už sama formulace, že budou odhaleny myšlenky mnohých srdcí, tedy srdce mnoha lidí – nikoliv všech ! – poukazuje k tomu, že rozhodující není jedině hledisko morální, jak jsme na první čtení nakloněni textu rozumět. Ten důraz na to, že Ježíš tu je „postaven ku pádu a ku povstání mnohým“ (nemusíme brát příliš vážně ono „v Izraeli“, vždy nejde jen o „slávu lidu Izraelského“, nýbrž o „zjevení národům“ !) ukazuje na úzkou, ba bytostnou spjatost oněch dějinných kontextů s myšlením, a také na to, že „myšlení srdce“ musíme chápat zejména jako to, co je v hloubce pod tím, co v našem myšlení je běžně k pozorování, a to je právě to, co je „myšleno“. Toto „myšlené“, „cogitatum“ je přece zjevné už právě proto, že je myšleno. Má-li být v hloubce odhaleno, vyjeveno něco tak skrytého, že je zapotřebí Ježíšova příchodu a působení, aby to vyšlo najevo, musí se to týkat toho, co je ve všem myšlení a v jeho hloubce specificky nemyšleno, ale co je dějinně rozhodující a směrodatné.
(Praha, 990301-1.)