Tento text se zabývá základní otázkou po povaze filosofie a smyslu filosofování v kontextu světa Logu. Autor tvrdí, že skutečné filosofování není možné bez hlubokého vztahu k Pravdě, kterou však nelze chápat jako statické jsoucno, nýbrž jako adventivní, přicházející skutečnost. Bez tohoto ukotvení v Pravdě se filosofie nutně stává pouhou sofistikou. Práce reviduje tradiční pythagorejské vymezení filosofie jako lásky k moudrosti a navrhuje ji interpretovat spíše jako lásku k Pravdě a touhu po ní. Zásadním motivem je poznání, že Pravdu nelze vlastnit ani ovládat, protože není věcí; filosof proto není jejím držitelem, ale služebníkem. S odkazem na Platónovu Hostinu je tento vztah definován jako FILIA – otevřenost a odevzdanost přicházející Pravdě, což se liší od posedlosti neboli erótu. Filosofování je tak představeno jako bytostná připravenost člověka sloužit Pravdě, která teprve přichází a hledá ty, kteří se jí odevzdají.
Pravda
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 3. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
Pravda
Jedna z nejhlubších filosofických otázek je otázka po tom, co to je filosofie resp. co to znamená filosofovat. Aby odpověď na tuto otázku nebyla postavena na nereflektovaných předpokladech, musí jí předcházet pokus o podrobení zkoumání „světa“ („prostředí“), v němž je filosofování možné. Zkráceně (a tedy předběžně) je možno poukázat na svět LOGU, v němž jedině je filosofování uskutečnitelné, zejména však na adventivní skutečnost dějící se Pravdy. Bez hlubokého vztahu k Pravdě, která není žádným jsoucnem, tedy k nejsoucí, ale přicházející Pravdě, není filosofování jakožto filosofování možné, protože nutně upadá a stává se pouhou sofistikou. Proto nemůžeme ani přibližně vymezit povahu filosofování, aniž bychom se pokusili pojmout principiální vztah filosofie k Pravdě. To je samo o sobě dostatečným důvodem pro malou změnu ve výkladu, který je legendou připisován Pythagorovi a jehož nejstarším literárním dokladem je Platónova Hostina ještě spíše než láska k moudrosti je filosofie láskou k pravdě (a touhou po ní). To, že filosof pravdu nemá v držení, že jí nevládne, ale že je jenom v jejích službách, nezáleží ani tolik na tom, že je pouhým člověkem (a ne bohem) a že filosofie je jen lidské počínání, nýbrž vyplývá především z toho, že pravda není „věc“, kterou by vůbec bylo možno nějak „mít“, neboť pak by nutně musela být něčím jsoucím. Filosofická láska k pravdě a touha po ní není láskou k ničemu jsoucímu, danému, „faktickému“, dokonce ani k budoucímu jsoucímu či faktickému – a proto je láskou a touhou velmi zvláštní. Je to otevřenost vůči pravdě přicházející, nikoliv dané, je to odevzdanost té pravdě, která teprve hledá toho, kdo by se jí odevzdal, kdo by vstoupil do jejích služeb. Snad právě proto je to – podle Platóna – FILIA a nikoliv ERÓS (na rozdíl od lásky k filosofii, která je spíše posedlostí – ERÓS FILOSOFIKOS.
(Praha, 990329-2.)