Text zkoumá hlubokou souvislost mezi celkovostí, životem a pravdou, přičemž pravdu interpretuje jako „to pravé“. Autor argumentuje, že uskutečňovaná celkovost je odpovědí na situační a nepředmětné výzvy, které k nám přicházejí z budoucnosti prostřednictvím „budosti“. Život je ve své podstatě tendencí k této celkovosti a směřováním k tomu, co „má být“, čímž se stává procesem uskutečňování pravdy. Přestože je každý život životem v pravdě, existuje rozdíl mezi prostým bytím v pravdě a životem v plném souladu s ní. U nižších forem událostného dění vede neshoda s výzvou k okamžitému zániku, zatímco u vyšších živých bytostí je pád do nicoty méně samozřejmý a časově rozsáhlejší. Úvaha se uzavírá reflexí časové povahy událostí, u nichž nelze určit přesný počátek, a zdůrazňuje, že schopnost navazovat na minulé dění je bytostnou vlastností veškerého života, který se neustále vyvíjí mezi počátkem a koncem v rámci odpovědi na pravdu.
Pravda a život
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 4. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
Pravda a život
Celkovost hluboce souvisí s pravostí (a tím s „pravdou“ jakožto „tím pravým“). Uskutečňovaná celkovost je vždy do jisté míry zároveň uskutečňováním toho, co „býti má“ – je to celkovost uskutečňovaná jako odpověď na situační výzvy, přicházející z budoucnosti (prostřednictvím budosti). Život je nerozlučně spjat s celkovostí a s tendencí k celkovosti. Protože však celkovost sama je „podmíněna“ (umožněna) vnímavostí vůči nepředmětným (situačním, ale aktuálním) výzvám k tomu, co je (aktuálně a situačně) „tím pravým“, je život jako celek vlastně odpovědí na nepředmětné výzvy pravdy. Život je tedy svou bytostnou povahou směřováním k „tomu pravému“ a tím uskutečňováním pravdy. V tom smyslu lze říci, že každý život je životem v pravdě, ovšem ne každý je životem podle pravdy a ve smyslu pravdy, ve shodě s pravdou. Původně (na nejnižších, hluboko před-živých úrovních) ovšem znamená neshoda s tím, co „býti má“, prostě konec událostného dění, tedy úpadek do nicoty. (Nejzřejmější to je u virtuálních událostí.) Ale čím vyšších úrovní živé bytosti dosahují, tím nesamozřejmější je takový pád do nicoty, a tím víc je také daleko do budoucnosti sahající. Všechno událostné dění je charakterizováno tím, že se odehrává (děje) mezi počátkem a koncem určité události. (Stanovit přesně místo a čas konce určité události je leckdy nesnadné, ale stanovit totéž pro její počátek je vždy nemožné.) Živé bytosti musí na sebe navazovat: navazování náleží k “podstatě“ života, tj. k jeho bytostné povaze.
(Písek, 990402-2.)