Tento text analyzuje vztah mezi celkovostí živých bytostí a jejich bytostně časovým charakterem. Autor vychází z teze, že život i veškeré před-živé události je nutné chápat jako dějové a orientované procesy, které nejsou hotovými fakty, nýbrž neustálým vznikáním (fiens). Tato orientace se realizuje v rámci světa jakožto specifického prostředí. Pro adekvátní poznání skutečnosti je nezbytné zohlednit kontext, avšak žádnou živou bytost nelze z celku prostředí pouze odvodit či na něj převést. Živá bytost se ustavuje skrze aktivní vymezení se vůči okolí a získání odstupu, díky němuž se k němu může znovu vztahovat. Přestože je bytost na svém prostředí existenčně závislá, není jeho pouhým produktem. Klíčovým prvkem integrity je vnitřní tradice, která sice s prostředím interaguje a může jím být ovlivněna, ale zůstává z něj neodvoditelná. Celistvost je tak pojímána jako dynamické napětí mezi vnějším kontextem a vnitřní autonomií rozvíjenou v čase.
Pravda a celkovost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 4. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
Pravda a celkovost
Celkovost živých bytostí (a vůbec veškerých, i před-živých „pravých“ událostí) musíme chápat dějově a tedy časově. A protože časování (event. „časovění“) všech událostí (dějících se ovšem vždy proti směru přicházejícího času), není žádné factum, nýbrž vždycky jen fiens, je život vždycky orientovaným děním (a takovým orientovaným děním, byť na nižších až nejnižších úrovních, je i dění veškerých před-živých událostí, vposledu tedy i událostí primordiálních). Život je tedy možný jen jako vnitrosvětné dění, přičemž svět, v rámci kterého se jedině může odehrávat, je sám jistým (specifickým) způsobem orientovaným prostředím. Proto žádná skutečnost nemůže být poznána vcelku, pokud nebereme v úvahu rozhodující stránky kontextu, bez něhož by nebyla ani možná, natož aby byla jistým způsobem orientovaná. Na druhé straně ovšem stejně tak platí, že žádná skutečnost nemůže být náležitě poznána jen z celku, protože nikdy nemůže být z tohoto celku odvozena (ani na něj převedena). To zase platí mnohem podstatněji o živých bytostech. Každá živá bytost je celkem jen díky tomu, že se vůči svému okolí vymezí, že od tohoto svého okolí poodstoupí, a teprve na základě tohoto odstupu se zase k němu vztáhne. Živá bytost nepochybně souvisí se svým prostředním a většinou bez něho neobstojí, nepřežije dokonce ani leckterou jeho pronikavější změnu. Naproti tomu však platí, že není v žádném případě výsledkem, produktem tohoto prostředí. To znamená, že proti vnějším změnám prostředí tu stojí určitá tradice, která může být prostředím krátkodobě i dlouhodobě ovlivňována, ale je z něho neodvoditelná.
(Písek, 990403-1.)