Text se zabývá vymezením filosofie náboženství jako specifické disciplíny, která zkoumá náboženský fenomén metodicky a principiálně. Autor zdůrazňuje, že filosofický přístup musí splňovat dvě klíčová kritéria: musí zůstat autenticky filosofický, aniž by se proměnil v náboženskou ideologii, a zároveň musí respektovat náboženství v jeho vlastní podobě, aniž by ho redukoval na pouhou myšlenkovou konstrukci či „filosofické náboženství“. Zásadní je zde odlišení filosofie náboženství od tzv. náboženské filosofie, která představuje spíše náboženství oděné do filosofického hávu. Reflexe evropských dějin myšlení odhaluje četné neúspěchy a slepé uličky, které autor přirovnává k „negativním výsledkům“ ve vědě. Tyto neúspěchy mají varovnou funkci a ukazují na metodické chyby minulosti. Pro úspěch filosofie náboženství je nezbytné, aby si badatel nejdříve ujasnil vlastní definici a pojetí náboženství, čímž stanoví hranice svého zkoumání. Tento metodologický požadavek je základem pro seriózní filosofickou analýzu náboženského života a víry.
[Filosofie náboženství]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 4. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Filosofie náboženství]
Filosofie náboženství je filosofie, která se chce metodicky a principiálně zabývat náboženstvím jako fenoménem, zasluhujícím si z nějakých důvodů její zájem (a ty důvody ovšem musí být také formulovány). Filosofický přístup k náboženství musí splňovat dvojí kritérium: musí být 1) vskutku filosofický (tj. filosofie se nesmí stát jen nějakou náboženskou ideologií, náboženským „světovým názorem“ apod.), ale musí zároveň respektovat náboženství jakožto náboženství (tj. nesmí je sama jakoby znovu vytvářet, myšlenkově modelovat, a už vůbec ne je měnit v nějaké „filosofické náboženství“). Proto je také třeba pečlivě odlišovat filosofii náboženství od náboženské filosofie (či lépe „filozofie“, neboť to je spíše zfilozofičtěné náboženství – a v evropských podmínkách asi jiné náboženství není ani možné). Dosavadní evropské myšlenkové dějiny ukázaly celou řadu pokusů o řešení tohoto nesnadného úkolu, a tím ovšem nejen řadu úskalí, ale také řadu neúspěchů, které je třeba považovat za jakousi obdobu toho, čemu se ve vědách říká „negativní výsledek“. Takový neúspěch musí být nejen publikován, ale musí být stále znovu (ovšemže za různých okolností s různým důrazem) připomínán, neboť slouží jako varovné znamení, že touto cestou je třeba se nedávat. V čem je třeba vidět hlavní problémy, má-li filosof náboženství uspět? Především musí sám sobě (ještě dříve než jiným) vyjasnit, jak bude náboženství chápat, jak je vymezí, co za náboženství bude pokládat a co už nikoliv.
(Písek, 990407-1.)