Tato úvaha vychází z Jaspersova pojetí filosofie jako neustálého hledání pravdy, nikoli jejího vlastnění. Autor se pokouší radikálně domyslet smysl tvrzení, že filosofování znamená být na cestě, kde otázky převažují nad odpověďmi. Kriticky se zamýšlí nad zdánlivým rozporem mezi hledáním a nemožností dosáhnout cíle. Navrhuje, aby pravda nebyla chápána jako věcný výsledek nebo produkt, ale jako správná orientace a způsob lidské aktivity. V návaznosti na Hegela text zdůrazňuje, že pravda není na konci cesty, nýbrž musí provázet hledajícího od samého počátku. Pravda je tedy bytostně spjata s procesem správného jednání a postupu. Každý jednotlivý krok na této cestě nese relativní pravdivost, která je však plně pochopitelná pouze v kontextu celkového směřování a způsobu putování. Filosofie tak nepředstavuje shromažďování poznatků, nýbrž neustálé úsilí o setrvání na pravé cestě.
Pravda
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 4. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
Pravda
Jaspers vyslovil ve svém Úvodu do filosofie (7526, s. 12) zcela jasně: „hledání pravdy, a nikoli její vlastnění je bytností filosofie“. „Filosofie znamená: být na cestě. Její otázky jsou podstatnější než její odpovědi a každá odpověď se stává novou otázkou.“ Tyto formulace je třeba domyslet, a je třeba je domyslet radikálně. Postavit proti sobě hledání pravdy a vlastnění pravdy je problematické, protože se tím zdá být zpochybněn smysl samotného hledání. Je třeba se proto obrátit od filosofování jakožto hledání k nejvlastnější podobě toho, co je hledáno: proč je třeba hledat něco, co nemůžeme mít? Zřejmě jde o něco, co má docela jinou povahu než cokoli jiného, co může být hledáno: a tím docela jiným je orientace – nebo ještě přesněji: je správně orientovaný postup, chůze po správné cestě, dobře rozvržená a orientovaná aktivita. Aktivitu nemůžeme mít, ale musíme ji konat, vykonávat. Pravda je proto bytostně spjata s naší aktivitou, ale nemůže být výsledkem, rezultátem, produktem naší aktivity. Nejde o to, být na jakékoli cestě, nýbrž na cestě pravdy – na „pravé“ cestě. A také na pravé cestě musíme „pravě“ jít. Cesta za pravdou není podobná cestě do nějakého městečka, na nějaké místo, kde pak můžeme stanout. Pravda není na konci oné cesty; pravdu má Hegel, když říká, že pravda není a nemůže být až na konci cesty, nýbrž musí nás provázet po celou cestu, od samého počátku. Tak ani obraz cesty nestačí, jde spíše o způsob našeho cestování. Pokud cestujeme správným směrem a správným způsobem (a už v tom spočívá naše „pravost“ a tedy vztah k pravdě – a ovšem vztah pravdy k nám), každý náš krok má v sobě cosi omezeně, relativně pravdivého, ale nikdy není „ryze pravý“ – k tomu je zapotřebí kontextu celé cesty.
(Písek, 990410-1.)