Tato vzpomínka líčí autorův přechod od studia matematiky k filosofii a jeho následnou snahu o hlubší pochopení Rádlova pojetí pravdy v kontextu sílícího marxismu. Jádrem vyprávění je autorovo vystoupení v semináři profesora Riegra, kde přednášel o Masarykově pojetí pravdy a jeho vlivu na Kozáka, Hromádku a Rádla. Text barvitě popisuje tehdejší napjatou akademickou atmosféru, v níž se tradiční filosofické diskuse střetávaly s agresivními výpady „nových marxistů“. Kvůli jejich odporu musel být referát předčasně ukončen, čímž zůstala klíčová část věnovaná Rádlovi nenapsána, ačkoliv měl autor materiál připraven. Kromě vědeckého obsahu text poodkrývá i autorovu osobní strategii včasného plnění seminárních úkolů jako způsob, jak čelit zvyšujícím se nárokům a politickému tlaku. Dokument tak slouží jako cenné svědectví o intelektuálních a ideologických konfliktech na pražské filosofické fakultě koncem čtyřicátých let 20. století, které zásadně formovaly autorovo další filosofické směřování.
[Vzpomínky – přijetí Rádlova pojetí pravdy]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 5. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Vzpomínky – přijetí Rádlova pojetí pravdy]
Když jsem po prvním pokusu se připravit studiem matematiky na specializaci v symbolické logice přešel – stále ještě stejně motivován – z fakulty přírodovědecké na filosofickou, byl jsem nucen svou recepci Rádlova pojetí prohloubit, neboť velká vlna marxismu (ve skutečnosti jen engelsismu) každého tlačila vlastně zpět k positivismu. Na semináři prof. Riegra jsem měl referát o Masarykově pojetí pravdy a jeho významu pro filosofii Kozákovu (který na fakultě ještě učil), Hromádkovu (který ještě učil na tehdejší Husově bohoslovecké fakultě) a Rádlovu. Referát byl dost dlouhý, Rieger jej vždy po příslušném oddílu přerušil, aby umožnil diskusi, a ta byla vskutku víc než živá, chvílemi přímo divoká. Všichni bojovní „noví marxisté“ nastupovali jeden po druhém s kritikou, takže Rieger, který to neměl moc v ruce (nejvíc se naopak prosazoval kolega Orlický, který snad byl v té době pomvědem nebo už asistentem, i když byl stejného věku s námi ostatními, a ten někdy vypadal, jako když ten seminář sám řídí), mne občas musel dokonce hájit. Když jsem takto přednesl tři čtvrtiny svého referátu (vždy po dvouhodinovém semináři) a zbývala poslední čtvrtina, kdy mělo dojít k vyvrcholení výkladem o Rádlovi, marxisté se vzbouřili a Rieger musel pokračování zarazit. Tak se stalo, že oddíl o Rádlovi zůstal nenapsán, i když materiálu jsem měl sebráno už dostatek. (Referát jsem psal z týdne na týden, protože jsem se – jako obvykle – hlásil s referátem jako první, hned po začátku semestru; tato pohotovost se mi většinou vyplatila, neboť studenti většinou oddalují termín své seminární práce, a mezitím nároky a kritičnost mohou stoupat. Ostatně jsem tak právě mohl ke zdvižení laťky také přispět.)
(Praha, 990510-2.)