Tento text se zabývá vztahem mezi myšlením a orientovaností světa. Autor vychází z předpokladu, že pokud má být myšlení schopno reflektovat svět, musí být samo vnitřně orientované. Podobně jako se živá bytost vztahuje k životu pouze skrze svou vlastní živost, musí být myslící subjekt aktivně orientován, aby mohl myšlením uchopit skutečnost. Myšlení zde není chápáno jako pasivní tok představ či nálad, nýbrž jako cílená a strukturovaná aktivita. Existence myšlení je zároveň interpretována jako důkaz toho, že svět je ve své podstatě přístupný rozumu a lze jej prosvětlit myšlenkou. Ačkoliv to neznamená úplnou srozumitelnost světa jako celku, přítomnost myslících bytostí potvrzuje potenciál světa k dosažení roviny vědomí. Text tak zdůrazňuje propojenost mezi strukturou bytí a charakterem lidského poznání, kde orientovanost slouží jako klíčový prostředník mezi subjektem a objektivní realitou světa.
[Myšlení v orientovaném světě musí být také orientované]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 5. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Myšlení v orientovaném světě musí být také orientované]
Myšlení v orientovaném světě musí být také orientované. Pokud není, nemůže se s orientovaností světa nikterak setkat. Tak jako se živá bytost může nějak vztáhnout k životu jen díky tomu, že žije, zatímco tzv. neživá jsoucna se nikterak k životu vztáhnout nemohou, a sám život znamená nepochybně určitou orientovanost ve světě, tak i myslící bytost se může vztáhnout k myšlení jen díky tomu, že sama myslí, a myšlení je nikoli pouhým uplýváním představ či nálad, ale je orientovanou aktivitou. Zároveň však platí, že sám výskyt živých bytostí je dokladem toho, že svět je oživitelný a že de facto je oživen; a podobně platí, že samo myšlení je dokladem toho, že svět je schopen dospět k myšlení a je tedy myšlenkou prosvětlitelný ( i když to ještě neznamená, že je myšlenkou „nahlédnutelný“ jako celek – to je už jiná otázka).
(Praha, 990512-1.)