Tento text se zabývá povahou intencionálních předmětů, jejichž výzkum započal již ve starověkém Řecku objevem geometrických obrazců. Autor rozvádí myšlenku, že antičtí myslitelé vnímali matematické entity, jako je trojúhelník, jako skutečnější a stálejší než proměnlivý svět každodenní zkušenosti. Tento ontologický objev položil základy pro dlouhodobou fascinaci matematikou v západní filosofii. Text poukazuje na Husserlovo pojetí intencionálních předmětů jako klíč k pochopení povahy těchto entit, které nejsou pouhými výtvory mysli, ale vykazují vlastní zákonitosti. Vývoj směřoval od čistě intelektuálního údivu k novověkému důrazu na efektivitu matematizace v exaktních vědách. Tento proces vyvrcholil Kantovým tvrzením, že míra vědeckosti v jakémkoli oboru je přímo úměrná přítomnosti matematiky. Práce tak reflektuje napětí mezi konstruovanou povahou matematických objektů a jejich nezpochybnitelnou autoritou v rámci vědeckého poznání a popisu světa.
[Intencionální předměty]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 5. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Intencionální předměty]
Staří řečtí myslitelé se museli myšlenkově vyrovnat se svým „objevem“ (který byl ve skutečnosti jejich vynálezem), totiž nejdříve s geometrickými obrazci, především s trojúhelníkem. Když poznali, že se trojúhelník „chová“, jako by byl skutečný, a navíc dokonce jako by byl skutečnější než ta běžná, každodenní skutečnost, která je nepříliš stálá, ale značně proměnlivá, začali trojúhelníky a jiné geometrické obrazce, později ještě mnohé další takové „skutečnosti“ či „věci“, za pravou skutečnost. Proto byla také matematika (včetně geometrie) stálým zdrojem podivu také v pozdějších dobách, a každý, kdo se nenechá odradit zdánlivou samozřejmostí, s jakou vypočítáváme potřebné údaje ve všech možných oborech, kde je kvantifikace možná a někdy nezbytná, si musí s údivem uvědomit onu dosud nezvládnutou povahu oněch „věcí“, kterým můžeme spolu s Husserlem říkat „intencionální předměty“. Filosofové byli půl třetího tisíciletí fascinováni geometrií (a vůbec matematikou), a to jak – zejména v prvních počátcích – čistě intelektuálně, tak – zvláště od počátků nové doby – imponující efektivitou rozsáhlé matematizace hlavně v tzv. exaktních vědách. Výsledkem byl – po staletích – onen mocný dojem, kterému dal výraz Kant, když prohlásil, že v každé vědě je tolik vědeckosti, kolik tam je matematiky.
(Praha, 990513-1.)