Text zkoumá ontologickou a epistemologickou provázanost pravdy a svobody. Autor vychází z křesťanské myšlenky, že pravda osvobozuje, ale rozvádí ji hlouběji skrze koncept kontingence. Myšlení je zde chápáno jako funkce vědomí, které selektivně zpracovává podněty. Klíčové je rozlišení mezi vnějšími podněty (včetně fyziologických) a vnitřními akty vědomí, které jsou neredukovatelné na materiální svět. Pravda je definována jako bytostně svobodná a nezávislá na světě věcí a procesů. Je od světa oddělena a její zdroj neleží v žádné světské entitě. Pokud pravda do světa vstupuje, děje se tak jako projev její vlastní svobody, nikoli nutnosti. Tento vstup je interpretován jako kontingentní akt náklonnosti, lásky či milosti. Dokument tak představuje pravdu nikoli jako statickou shodu se skutečností, ale jako dynamickou, svobodnou sílu, která si svět volí za svůj cíl z vlastní vnitřní podstaty, čímž překonává determinismus materiálního bytí.
[Pravda a svoboda]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 5. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Pravda a svoboda]
Pravda je bytostně spjata s tím, čemu jsme si zvykli říkat svoboda. V křesťanské tradici se zejména (ale spíš někde na okraji, bez náležitých konsekvencí) udržuje povědomí, že pravda osvobozuje (především pod vlivem janovského prologu). Ale ono sepětí je hlubší: Pravda je jednak sama kontingentní, jednak je na kontingence ve světě orientována. Myšlení je záležitostí vědomí, a vědomí funguje jako selektivní zesilovač a zeslabovač podnětů, které mohou být stejně tak vnitřního jako vnějšího původu. (Tady je třeba rozlišovat: podněty z okolí jsou nepochybně vnější povahy, ale podněty fyziologického původu je třeba – vzhledem k vědomí – považovat rovněž za vnější, zatímco za vnitřní podněty vědomí můžeme považovat jen to, co nelze redukovat na fyziologii ani z ní odvozovat. Právě proto je kontingence aktů vědomí čímsi specifickým a zásadně se liší od kontingencí, s nimiž je možno se setkat ve „světě“ (tj. jak ve vnějším světě, tak ve světě tělesných, fyziologických atd. procesů). To, že Pravda je bytostně svobodná, znamená, že není odvislá od světa věcí a procesů. A to dále znamená, že je bytostně od světa oddělena: zdroj lidské pravdy a pravdivosti není ve světě, nic ve světě není zdrojem ani sídlem Pravdy, nic ve světě není „pravé“, není ryzím uplatněním, uskutečněním Pravdy. Jestliže je přesto Pravda na svět a do světa orientována, jestliže vskutku do světa přichází a vstupuje, je to z perspektivy světa věc kontingentní, tj. věc její svobody, tedy věc její „vnitřní“, „niterné“, jen „vlastní“ náklonnosti, „sympatie“, „lásky“, „milosti“.
(Písek, 990521-1.)