Text se zabývá problematikou předčasného pojmenovávání nových skutečností, což představuje zásadní překážku v procesu lidského poznání, zejména v oblasti filosofie. Autor kritizuje rozšířený zvyk nahrazovat hluboké porozumění fenoménu pouhým přidělením jména, které pak slouží jen jako krycí název pro to, co ve skutečnosti zůstává neprobádáno. Tento nešvar je v textu ilustrován na příkladu taxonomických sporů, kde se klasifikace často opírá o několik náhodně zvolených rysů na úkor komplexního pochopení všech funkcí daného subjektu. Ve filosofii je tento přístup shledáván obzvláště škodlivým, neboť vede k vytváření zavádějících analogií založených na povrchních dojmech. Práce zdůrazňuje, že nalezení jména není ekvivalentem skutečného poznání. Je nezbytné překonat terminologickou zkratkovitost a usilovat o důslednou analýzu věcí samých, aby se předešlo epistemologickým omylům, které plynou z nekritické práce s jazykovými označeními.