Text reflektuje úvahy J. B. Součka o vztahu teologie a filosofie, přičemž vychází z jeho tvrzení, že teologie je v podstatě specifickou formou filosofování, která se však odvolává k instancím, jež se jiným filosofům mohou jevit jako „temné“. Autor textu kriticky zkoumá, co by těmito temnými instancemi mohlo být, a zpochybňuje, že by se jimi měla rozumět pouhá vázanost Písmem, neboť inspirace starozákonními texty je filosoficky legitimní podobně jako inspirace antickou filosofií. Hlavním argumentem je, že pro filosofa i teologa musí být nejvyšší autoritou Pravda, která slouží jako poslední kritérium veškerého poznání i porozumění textu. Jestliže jsou obě disciplíny „spoluslužebnicemi pravdy“, jak uvádí Souček, pak mezi nimi nemůže existovat zásadní rozpor pramenící z neproniknutelné temnoty. Pravda je zde chápána jako světlo, které tma nepohltí, čímž se stírá hranice mezi údajně temnými instancemi teologie a racionálním úsilím filosofie o dosažení pravdy.
[Souček o vztahu filosofie a theologie – 1]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 5. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Souček o vztahu filosofie a theologie – 1]
J. B. Souček se kdysi za války (Theologie a filosofie, 1944, str. 23) vyjádřil v tom smyslu, že „to, co je na theologii ‚vidět‘, je proto vždy filosof, který filosofuje snad poněkud zvláštním, někdy roztodivným způsobem a apeluje k instancím pro jiné filosofy temným, ale filosofuje“. Již z toho vyplývá, že nezávisle na filosofii nemohla žádná theologie vzniknout, nemohla být nezávisle na filosofii ustavena. – Nejasné je ovšem, co Souček mínil oněm „temnými instancemi“. Pokud šlo o vázanost Písmem, nevidím důvodu, proč by se nemohl filosof inspirovat a dokonce nechat vázat starozákonními spisy, když se tolik jiných filosofů inspiruje a nechá vázat presokratiky, Platónem, Sókratem atd. atd. Pro filosofa ovšem bude vždycky platit, že „amicus Plato, magis amica veritas“. Ale může naproti tomu teolog připustit, že se nechá spíše vázat Písmem než Pravdou? Jistě ne; teolog musí trvat na tom, že mezi správným porozuměním Písmu a Pravdou není rozporu. Ostatně s Pravdou se to přece má tak, že jen ona je posledním kritériem každého porozumění i poznání, tedy také porozumění Písmu. Co tedy ještě může být tou „instancí“, která se jiným filosofům může zdát „temnou“? Ostatně sám Souček o několik stránek dál (29) říká, že obě, totiž teologie i filosofie, jsou „spoluslužebnicemi pravdy, jež je nad nimi oběma“. Kde tu je tedy místo pro nějakou „temnotu“? Vždyť to vešlo i do úsloví, že v pravém světle se vše ukáže tehdy, když jde o světlo pravdy. Právě o pravdě (Pravdě) platí, že „tmy ji neobsáhnou“.
(Praha, 990531-1.)