Tento text kriticky reflektuje rozporuplnost současné doby, zejména v postojích mladé generace k ochraně světa. Autor poukazuje na paradox, kdy intenzivní snaha o záchranu ohrožených biologických druhů koexistuje s naprostým nezájmem o kulturní tradice, které tvoří samotný základ těchto etických postojů. Dochází k odmítání kulturního dědictví ve prospěch ideologických konstruktů. Dalším významným tématem je kontrast mezi bojem proti ekologickému znečištění a lhostejností k degradaci prostředí kulturního, jazykového a duchovního. Text varuje před znečištěním vědomí, které se projevuje neschopností rozlišovat mezi skutečnými hodnotami a kýčem či pravdou a lží. Tato krize soudnosti je prohlubována vlivem médií, která využívají svou přesvědčovací moc k potlačení samostatného a kritického myšlení. Autor tak vybízí k uvědomění si, že ochrana přírody nemůže být oddělena od kultivace lidského ducha a úcty k myšlenkovému odkazu předků, bez nichž společnost ztrácí svou integritu a směr.
[Doba plná rozporů a nelogičností]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 6. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Doba plná rozporů a nelogičností]
Žijeme ve zvláštní době, plné rozporů a nelogičností v hlavách lidí, zvláště mladých (ale nejenom mladých). Jednou takovou nelogičností je skutečnost, že zapálení ochránci přírody věnují (bez pochyb oprávněně) mnoho sil, času i prostředků na záchranu vymírajících druhů živočichů i rostlin, ale vůbec je nenapadne, že jejich úsilí stojí na základech docela určitých kulturních tradic, o něž kupodivu nejenom nemají zájem, ale které často velmi ostře – a navíc ideologicky – odmítají: úpadek a umírání (krize) kultury je prostě neoslovuje. Jinou takovou nelogičností je stále sílící (správný) důraz na obranu proti znečišťování vzduchu, vody a vůbec přírodního prostředí, spojený s naprostou nevážností a někdy přímo pohrdáním ve vztahu k prostředí kulturnímu, např. jazykovému (slovnímu a slovesnému), myšlenkovému (postiženému obrovským znečištěním myšlení a vědomí vůbec) a duchovnímu (prokazujícímu stále víc varující neschopnost rozlišit mezi hodnotou a pahodnotou, mezi uměním a kýčem, mezi pravostí a nepravostí). Přemlouvavá moc médií početně vítězí nad přesvědčivostí argumentace, která předpokládá samostatné myšlení.
(Praha, 990612-1.)