Tato reflexe se zabývá Heideggerovým pojetím myšlení ve vztahu k bytí, jak je představeno v jeho „Dopise o humanismu“. Autor analyzuje Heideggerovo tvrzení, že myšlení není pouhým zkoumáním nemyslitelného, nýbrž je vnitřně určeno nárokem bytí. Myšlení je chápáno jako bytostně vztažené k bytí coby k tomu, co přichází (l’avenant). Text se kriticky zamýšlí nad možností nahradit v tomto kontextu pojem „bytí“ pojmem „pravda“, což by však vyžadovalo hlubokou revizi celého filosofického základu. Autor dále poukazuje na neujasněnost vztahu mezi bytím a jsoucnem v Heideggerově díle. Interpretace naznačuje, že výraz „bytí jako příchod“ implikuje, že bytí samo není konečným cílem, ale spíše způsobem, jakým přichází něco jiného, co nelze jednoduše redukovat na jsoucno či nicotu. Tento text tak otevírá prostor pro nové promýšlení ontologických kategorií skrze prizma dějinnosti a přicházení.