Tento text se zabývá povahou lidského poznání, které interpretuje jako aktivní proces konstrukce a modelování reality. Autor odmítá představu, že poznání je pouhým pasivním přijímáním informací nebo odkrýváním jsoucna v jeho původní podobě. Místo toho tvrdí, že poznání vyžaduje transformaci chaotického souboru vjemů do strukturovaných modelů a reprezentací. Tento výkon, ač z velké části probíhá nevědomě prostřednictvím nervové soustavy a mozku, je bytostně lidským aktem. Práce kriticky polemizuje s Heideggerovým konceptem „ponechání jsoucna v jeho neskrytosti“, přičemž argumentuje, že žádné jsoucno nám není dáno předem k dispozici bez našeho přičinění. I samotné rozhodnutí „nechat něco být“ je nahlíženo jako záměrný čin a projev subjektivní odpovědnosti. Poznání je tedy představeno jako tvůrčí činnost, při níž subjekt nevystupuje jako pouhý pozorovatel, nýbrž jako aktivní tvůrce obrazu světa, který jej obklopuje.