Text se zamýšlí nad mechanismy a časovými aspekty šíření myšlenek v lidské společnosti. Autor rozlišuje mezi obdobími, kdy vnější okolnosti přejí rychlému a trvalému ukotvení nových konceptů v myslích široké veřejnosti, a dobami, v nichž k recepci dochází s výrazným zpožděním přesahujícím dvě i více generací. Toto zpoždění často vede k tomu, že myšlenky v okamžiku svého masového rozšíření již neodpovídají aktuální realitě nebo jsou vnímány ve své zvulgarizované a zjednodušené podobě. Klíčovým faktorem úspěchu myšlenky přitom není její vnitřní velikost či hloubka, nýbrž její praktická užitečnost a snadná zneužitelnost pro účely, které s jejím původním záměrem často nesouvisejí. Úvaha tak zdůrazňuje roli dobového kontextu a instrumentální hodnoty idejí na úkor jejich teoretické čistoty či pravdivosti, čímž poukazuje na složitost procesu společenské transformace prostřednictvím intelektuálních podnětů.