Tento text kriticky zkoumá povahu vědeckého postupu a ontologický status předmětů, kterými se věda zabývá. Autor se zamýšlí nad předpokladem, že předmět zkoumání musí existovat nezávisle na vědě a časově jí předcházet. Zvláštní pozornost je věnována matematice, která je podle Kanta základem vědeckosti, avšak její objekty nelze jednoduše označit za preexistující v platónském smyslu. S využitím Husserlova pojmu intencionálního objektu text argumentuje, že předmět musí předcházet konkrétnímu aktu zkoumání, nikoliv však nutně vědě jako takové. Předmět vědy může být chápán jako (spolu)výtvor zkoumajícího subjektu, čímž se zpochybňuje striktní dichotomie mezi nezávislou realitou a lidským poznáním. Celá úvaha směřuje k pochopení vědy jako procesu, který není svévolný, ale v němž hraje aktivní role subjektu klíčovou úlohu při konstituování zkoumané skutečnosti a jejích struktur.
[Vědecký postup]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 8. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Vědecký postup]
K bytostné povaze vědy resp. vědeckého postupu náleží, že se zabývá něčím, co tu je nezávisle na vědě (resp. na jejím postupu) a – pokud jde jen o ten postup – co tu je „dříve“ než věda (resp. než onen postup). Opatrně musíme formulovat proto, abychom neupadli do ontologických (resp. metafyzických) předsudků v podstatě platónského typu. Je totiž třeba pamatovat na to, že za vědu je považována také matematika, a to nejen od počátku, ale vlastně až do dneška (Kant dokonce napsal, že v každé vědě je tolik vědy, kolik tam je matematiky, takže matematika je pro něho vlastně předpokladem a základem vědy a vědeckosti). Nicméně předpoklad, že to, co věda zkoumá, tu musí být dříve než věda, neobstojí, protože by to znamenalo předpokládat nějakou preexistenci matematických (např. geometrických, ale ve skutečnosti vůbec jakýchkoli „objektů“, přesněji – s Husserlem řečeno – intencionálních objektů či předmětů). Proto je nutno volit obezřetnou formulaci, že takový intencionální předmět tu musí být dříve než jakékoli zkoumání tohoto předmětu. To vůbec neznamená – a nesmí tak být interpretováno – že je tu odevždy nebo alespoň že není či dokonce nemůže být výtvorem nebo alespoň spoluvýtvorem zkoumajícího (a už vůbec ne výtvorem libovolným, svévolným).
(Písek, 990804-1.)