Tento text se zabývá povahou vztahu mezi písemným znakem a entitou, kterou tento znak označuje. Autor zdůrazňuje, že grafická podoba slov, tedy konkrétní uspořádání písmen, postrádá jakoukoli vnější podobnost s reálnými objekty v materiálním světě. Jako názorný příklad je uvedeno slovo „pes“, jehož jednotlivá písmena ani jejich celek vizuálně nepřipomínají čtyřnohé domácí zvíře. Tato arbitrárnost je dále doložena komparací s jinými jazyky, jako je angličtina, francouzština nebo němčina, kde stejný koncept zastupují zcela odlišné skupiny znaků a hlásek. Úvaha se rozšiřuje i na oblast fonetiky, kdy konstatuje, že ani akustická podoba hlásek neodpovídá vlastnostem označovaného subjektu. Celkově text poukazuje na konvenční povahu jazyka, kde vztah mezi označujícím a označovaným není založen na mimesis či podobnosti, nýbrž na ustáleném systému kódování informací, který je nezávislý na fyzické formě média.
[Písemný znak a to, co „označuje“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 12. 1999
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1999
[Písemný znak a to, co „označuje“]
Každému je jistě zřejmé, že skupina písmen, představující písemný znak (záznam) slova, se nepodobá tomu, co ono slovo „označuje“: např. písmena ´p´, ´e´, ´s´ se nikterak nepodobají domácímu čtyřnožci, a to ani jednotlivě, ani ve skupině. Navíc víme, že v jiných jazycích musíme „přečíst“ jinou skupinu písmen, abychom správně porozuměli, že jde o totéž zvíře (např. dog, chien, Hund apod.); z toho je ostatně zřejmé, že nejde jen o písmena, nýbrž také o hlásky, neboť písmena odpovídají hláskám (což neznamená, že se jim podobají), a obojí se ani jednotlivě, ani ve skupinách nikterak nepodobají ani navzájem, natož tomu, co ve skupině „označují“.
(Písek, 991227-2.)