Mlat, 1950, č. 11
raw | digitized
skenyLadislav Hejdánek, Czech, 1950, Praha: samizdat
O křesťanskou frontu, p. 1–3 | Komenského program křesťanské filosofie, p. 4–5 | Theologie a filosofie, p. 4 | Několik slov o otázce zjevení, p. 5 | Prázdniny, p. 5 | Příloha, rozvrh biblického čtení - díl III., p. 6 | Příloha, přehled dějin Izraele , p. 7
Machine transcription, not yet edited
====================
Mlat_038.jpg
====================
MLAT č. 11. Milí přátelé, ukázalo se na matumambum ajan nedávném školení nejenom, jak přímo ostře aktuální jsou themata na vysokoškolskou konferenci se středoškolskou je to tentokrát o něco horší, nýbrž také to, že dostatečně dlouhou prací a trpělivým, avšak neúnavným úsilím lze dosahnouti I toho, že sám Souček /1 jini/ vezmou vážně naše otázky i dárektivy a řeknou pak věci, které by sami od sebe nikdy neříkali. Tento ne sporný úspěch ovšem nemůže zastínit docela vážné nedostatky, které jsme se do sud ani nepokoušeli napravit. Kdo se pozorně díval na průběh školení, ten musel o tyto nedostatky přímo klopýtat. Uvedu jen nejhlavnější: chybí nám intensivní studium a dostatečná vlastní příprava; neumíme si pomáhat spoluprací, nemáme platformu pro rozdělení práce; nevyužili jsme dosud dostatečnou měrou pomoci a rad takového Součka a Hromádky; máme jen malý kontakt s realitou společnosti, církví, křesťanských hnutí, theologických směrů atd., zůstávajíce a spokojujíce se jen prameny a literaturou druhého řádu; naprosto nám chybí individuální i kolektivní plán pracovní; atd. Bude přirozeně naším úkolem tyto nedostatky napravit. Za tím účelem se vždycky občas sejdeme; na takovém odpoledni nebo večeru si především promluvíme vždy o zásadních liniích a plánech, rozdělíme si práci a někdy si pozveme také Hromádku, Součka, příp. Patočku, Laichtera atd. Budeme se muset pokusit vytvořit dělnou skupinku nejen my sami, nýbrž udržovat kontakt is těmito staršími a pokud možno je zainteresovat na našem programu. Dalším úkolem /přirozeně po určitém časovém odstupu/ bude kolem centrálního kroužku vybudovat kroužky další, v nichž budeme hledět vychovávat kádry. Jednou z prvních a základních otázek, jimiž se musíme zabývat, je otázka, formulovaná jako konferenční thema: Co s církvemi ? Musíme se poradit o postupu a co nejdříve uspořádat schůzku se Součkem. Poradu budeme mít ještě tento týden, ve středu o 14.00 hod. u nás. Pokusím se na dalších stránkách nastínit, oč půjde. ŘECK KRETAI EGYPT CHET OVE CHARKENS FOINIKIE EDOH HOAB PETRA ELATH SINATE 1 ASSYRIE CHARAN DAMATEK TYRUS NINIVE THEBY OREB BABYLON MADIANSTI 38 24.června 1950. MEDIE PERSIE
Mlat_038.jpg
====================
MLAT č. 11. Milí přátelé, ukázalo se na matumambum ajan nedávném školení nejenom, jak přímo ostře aktuální jsou themata na vysokoškolskou konferenci se středoškolskou je to tentokrát o něco horší, nýbrž také to, že dostatečně dlouhou prací a trpělivým, avšak neúnavným úsilím lze dosahnouti I toho, že sám Souček /1 jini/ vezmou vážně naše otázky i dárektivy a řeknou pak věci, které by sami od sebe nikdy neříkali. Tento ne sporný úspěch ovšem nemůže zastínit docela vážné nedostatky, které jsme se do sud ani nepokoušeli napravit. Kdo se pozorně díval na průběh školení, ten musel o tyto nedostatky přímo klopýtat. Uvedu jen nejhlavnější: chybí nám intensivní studium a dostatečná vlastní příprava; neumíme si pomáhat spoluprací, nemáme platformu pro rozdělení práce; nevyužili jsme dosud dostatečnou měrou pomoci a rad takového Součka a Hromádky; máme jen malý kontakt s realitou společnosti, církví, křesťanských hnutí, theologických směrů atd., zůstávajíce a spokojujíce se jen prameny a literaturou druhého řádu; naprosto nám chybí individuální i kolektivní plán pracovní; atd. Bude přirozeně naším úkolem tyto nedostatky napravit. Za tím účelem se vždycky občas sejdeme; na takovém odpoledni nebo večeru si především promluvíme vždy o zásadních liniích a plánech, rozdělíme si práci a někdy si pozveme také Hromádku, Součka, příp. Patočku, Laichtera atd. Budeme se muset pokusit vytvořit dělnou skupinku nejen my sami, nýbrž udržovat kontakt is těmito staršími a pokud možno je zainteresovat na našem programu. Dalším úkolem /přirozeně po určitém časovém odstupu/ bude kolem centrálního kroužku vybudovat kroužky další, v nichž budeme hledět vychovávat kádry. Jednou z prvních a základních otázek, jimiž se musíme zabývat, je otázka, formulovaná jako konferenční thema: Co s církvemi ? Musíme se poradit o postupu a co nejdříve uspořádat schůzku se Součkem. Poradu budeme mít ještě tento týden, ve středu o 14.00 hod. u nás. Pokusím se na dalších stránkách nastínit, oč půjde. ŘECK KRETAI EGYPT CHET OVE CHARKENS FOINIKIE EDOH HOAB PETRA ELATH SINATE 1 ASSYRIE CHARAN DAMATEK TYRUS NINIVE THEBY OREB BABYLON MADIANSTI 38 24.června 1950. MEDIE PERSIE
====================
Mlat_039.jpg
====================
O KŘESŤANSKOU FRONTU. 39 2 Dnešní křesťanstvo je neschopné akce, ne schopné určitého a jednoznačného činu. Křesťané jsou dnes nanejvýš schopni protestu, anebo na druhé straně jsou schopni připojit se k akcím a programim heteromorfním. Aby se připravila půda, která by umožňovala skutečný zásah na základě ryze křesťanských principů, je třeba bud aprovést novou reformaci církví, nebo provést takovou reformu a vedie af vytvořit akce schopnou křesťanskou frontu, a neba konečně c/ vytvořit křesťanskou frontu a odsoudit cirkve, oddělit se od nich a prohlásit je za sůl zmařenou. Abychom mohli správně a hlavně reálně uvažovat o těchto možnostech, musíme ještě mnoho věcí studovat. Přece však alespoň předběžně uvedu několik poznámek, které mohou sloužit jako prozatímní vodítko, prozatímní orientační bod. Je naprosto pochybné, že by se našlo tolik sily a energie, která by dovedla nejen provést a uskutečnit reformu církví zevně /ekumenicky/ i vnitřně, nýbrž která by stačila ještě na akce mimo hranice cirkvi, na akce v tomto světě, čili na reformu světa. Proto chápe me, že i ti křesťanští progresivní jedinci, kteří se ne spokojují nejen stavem církve, nýbrž ani slovy, která tento stav odsuzují, právě tehdy, když se orientují na reformu církve, ještě zvětšují svůj odstup od tohoto světa, říkajíce, že církev musí nejprve být" /Hromádka, Molnár/. Jejich odstup skutečně odpovídá stavu církve, který vylučuje možnost dohledného zásahu do dějin světa se strany církve právě pro jejich naprostou nepřipravenost a pro ne smírné těžkosti, které případnou cestu ke konsolidaci budou provázet. Přece však tento odhad je jednostranný, neboť mylně omezuje otázkom perspektivu křesťanské akce na otázku připravenosti církví. Stále naléhavěji se totiž klade otázka nové základny křesťanských akcí, vybudované mimo rámec dosavadních církevních organisací, totiž t.zv. křesťanské fronty. Aniž bychom se blíže zabývali institucionální, organisační formou této fiaty, vidíme jako jak jednu z nejdůležitějších otázku vztahu křesťanské fronty k církvím. Jak už řečeno, je možno kř.front u budovat vedle církví anebo nezávisle na nich či přímo proti nim. Záleží nyní na tom, zda dnešní církve podrží smysl své existence i nadále, zda budou plnit funkci, v níž nemohou být nahraženy. Připomínám, že tu jde stále o positivní církve, nikoli o t.zv. Církev; nebot podle toho, jak je tato definována, zahrne ovšem celou křesť.frontu. /--/ Hromádka v poslední době neúnavně opakuje, že poslání Církve a církví se v podstatě nemění. S tím jsem hotov souhlasit; jde ještě o to, bliže určit povahu toho poslání. Sám bych se pokusil je vymezit asi tak: předním úkolem církve /každé církve/ je úzkostlivě i když nikoli úzkoprse střežit čistotu Slova, t.j. čistotu a homogennost interpretace Písma; střežit a prohlubovat. To zahrnuje jednak úsilí, vystopovat v samotné bibli místa a linii zjevení, jednak pononummtmmainan úsilí, porozumět poselství a odkazu 6frkve a později církví, neboť tak naše porozumění biblickému textu nabývá přesnosti a plnosti. K tomu konečně patří ještě úkol, Písmo nejen střežit, nýbrž i rozmnožit; a to rozmnožit novými knihami, ke knihám biblickým připojenými, o nichž jedině církev má právo rozhodnout, neporušují-li homogennost jádra biblické zvěsti. Zatím co na prvním místě uvedené poslání církve je ovšem posláním neměnným, k tomuto rozšíření literárního bohatsví Pisma může církev přikročit pouze v dobách své vysoké úrovně duchovní a theologické. - Druhým základním úkolem církve je - prý - úsilí, střežit čistotu kultu. Tato věc je mi neobyčejně problematická. Bude nesporně třeba se jí zabývat zvláště. Uvedu nyní jen dvě poznámky. Především chci podtrhnout, že kult křesťanských církví je ustavičně zjednodušován. Od obětí starozákonních přes mše typu katolickiho a orthodoxního až k docela pros-
Mlat_039.jpg
====================
O KŘESŤANSKOU FRONTU. 39 2 Dnešní křesťanstvo je neschopné akce, ne schopné určitého a jednoznačného činu. Křesťané jsou dnes nanejvýš schopni protestu, anebo na druhé straně jsou schopni připojit se k akcím a programim heteromorfním. Aby se připravila půda, která by umožňovala skutečný zásah na základě ryze křesťanských principů, je třeba bud aprovést novou reformaci církví, nebo provést takovou reformu a vedie af vytvořit akce schopnou křesťanskou frontu, a neba konečně c/ vytvořit křesťanskou frontu a odsoudit cirkve, oddělit se od nich a prohlásit je za sůl zmařenou. Abychom mohli správně a hlavně reálně uvažovat o těchto možnostech, musíme ještě mnoho věcí studovat. Přece však alespoň předběžně uvedu několik poznámek, které mohou sloužit jako prozatímní vodítko, prozatímní orientační bod. Je naprosto pochybné, že by se našlo tolik sily a energie, která by dovedla nejen provést a uskutečnit reformu církví zevně /ekumenicky/ i vnitřně, nýbrž která by stačila ještě na akce mimo hranice cirkvi, na akce v tomto světě, čili na reformu světa. Proto chápe me, že i ti křesťanští progresivní jedinci, kteří se ne spokojují nejen stavem církve, nýbrž ani slovy, která tento stav odsuzují, právě tehdy, když se orientují na reformu církve, ještě zvětšují svůj odstup od tohoto světa, říkajíce, že církev musí nejprve být" /Hromádka, Molnár/. Jejich odstup skutečně odpovídá stavu církve, který vylučuje možnost dohledného zásahu do dějin světa se strany církve právě pro jejich naprostou nepřipravenost a pro ne smírné těžkosti, které případnou cestu ke konsolidaci budou provázet. Přece však tento odhad je jednostranný, neboť mylně omezuje otázkom perspektivu křesťanské akce na otázku připravenosti církví. Stále naléhavěji se totiž klade otázka nové základny křesťanských akcí, vybudované mimo rámec dosavadních církevních organisací, totiž t.zv. křesťanské fronty. Aniž bychom se blíže zabývali institucionální, organisační formou této fiaty, vidíme jako jak jednu z nejdůležitějších otázku vztahu křesťanské fronty k církvím. Jak už řečeno, je možno kř.front u budovat vedle církví anebo nezávisle na nich či přímo proti nim. Záleží nyní na tom, zda dnešní církve podrží smysl své existence i nadále, zda budou plnit funkci, v níž nemohou být nahraženy. Připomínám, že tu jde stále o positivní církve, nikoli o t.zv. Církev; nebot podle toho, jak je tato definována, zahrne ovšem celou křesť.frontu. /--/ Hromádka v poslední době neúnavně opakuje, že poslání Církve a církví se v podstatě nemění. S tím jsem hotov souhlasit; jde ještě o to, bliže určit povahu toho poslání. Sám bych se pokusil je vymezit asi tak: předním úkolem církve /každé církve/ je úzkostlivě i když nikoli úzkoprse střežit čistotu Slova, t.j. čistotu a homogennost interpretace Písma; střežit a prohlubovat. To zahrnuje jednak úsilí, vystopovat v samotné bibli místa a linii zjevení, jednak pononummtmmainan úsilí, porozumět poselství a odkazu 6frkve a později církví, neboť tak naše porozumění biblickému textu nabývá přesnosti a plnosti. K tomu konečně patří ještě úkol, Písmo nejen střežit, nýbrž i rozmnožit; a to rozmnožit novými knihami, ke knihám biblickým připojenými, o nichž jedině církev má právo rozhodnout, neporušují-li homogennost jádra biblické zvěsti. Zatím co na prvním místě uvedené poslání církve je ovšem posláním neměnným, k tomuto rozšíření literárního bohatsví Pisma může církev přikročit pouze v dobách své vysoké úrovně duchovní a theologické. - Druhým základním úkolem církve je - prý - úsilí, střežit čistotu kultu. Tato věc je mi neobyčejně problematická. Bude nesporně třeba se jí zabývat zvláště. Uvedu nyní jen dvě poznámky. Především chci podtrhnout, že kult křesťanských církví je ustavičně zjednodušován. Od obětí starozákonních přes mše typu katolickiho a orthodoxního až k docela pros-
====================
Mlat_040.jpg
====================
40/3 tým svátostem protestantským takový je vývoj kultu; je ovšem stále problémem, zda toto od-kultisování je skutečně správným krokem vpřed, zda k tomuto kroku má křesťanská /resp. protestantská v tomto případě/ zbožnost vnitřní, autonomní důvody. A za druhé: sám pochybuji o byt jen relativní autonomii kultu v tom smyslu, že by kult měl svá vlastní měřítka a své vlastní normy, jimž by besprostředně podléhal. Daleko spíše záleží správnost kultu v tom, nakolik probouzí lidské svědomí, nakolik osvěcuje lidské mysli a nakolik lidské srdce naplňuje ryzí pokorou, ryzí úctou a ryzí poslušnosti, než v jeho formé a struktuře samé. V čem je však obrovská potíž, je otázka, v jakém vztahu je církev k dané historické situaci. Nejsou-li totiž slova církve zcela vyprázdněna, mají v určité situaci svéspecifické zabarvení i tenkrát, když se mjuk formálně, viditelně třebas nijak nezměnila. Tu se otvírá problém, zda je úkolem církve, aby dbala a pamatovala na toto zabarvení, a hlavně zda má své poselství, dané situaci /dějinné, ale nejen dějinné/ přizpůsobovat; a má-li 7viz: Rekům řecky, židům židovsky/, tedy nakolik má a kde jsou me ze, které už nesmí překročit. Vcelku se mi zdá, že církev v docela určitém smyslu slova nemá, ne smí být progresivní. Naproti tomu je konservativní v tom smyslu, že se ne stará o to, aby kvalitativně rostla. Aniž bych se u tohoto bodu nyní déle zdržoval, chtěl bych poddtknout v souvislosti s ním, že dnešní církev odpovídá přibližně kněžské organisaci Izraele; není bez významu, že se hovoří o všeobecném kněžství, ale nehovoří se o všeobecném kralování ani o všeobecném proroctví/prorokovánt/ v křesňanské církvi. Král /vrchnost politická i prorok přesahovali kněžskou organisaci v době starozákonní právě tak, jako dnes politik a filosof přesahují positivní cirke. Není ovšem pochyby, že cirkev Izraelská z proroků žila /přes časté kamenování/; přece však se prorok právě ve své progresivnosti musel vždy odvolávat na samotného Hospodina a nikoli na cirkev. /Což neznamená, že se o cirkev nestaral; i jemu, ano právě jemu šlo o skutečnou, pravou cirkev, o to, aby "byla"./ Cirkev mnohem později pak vzala za své, co proroci vybojovali ve jménu Boha, nejvyššího; v tom je její podstatná "konservativnost. Nemá jen negativní stránku. Jak má církev okamžitě poznat, kdo je pravý prorok a kdo falešný ? Ale jestliže církev z těchto podstatných důvodů je vždycky o něco pozadu za aktuální historií, přece jenom je potřeba - a dnes zvláště - vytvořit orgán pohotovější a účinnější, i když často riskantarci bude mít nější a problematičtější. Poslední slovo - lidsky opět církev; přece však i církev se bude moci pak orientovati lépe a dříve i přesněji. Jak už řečeno, touto novou institucí, novým orgánem má být křesťanská fronta. Na první pohled je patrno, že nepůjde o masovou organisaci, ba vůbec ne o organisaci v pravém slova smyslu. Bude to píše předvoj hnutí, kterému však nejčastěji právě ono hnutí bude chybět. Mám-li užít přirovnání, tedy přibližně nejbližším orgánem = kroužky, školy prorocké, jak je známe na př. z působení Samuelova, Eliášova, Izaiášova/ostatky. Ovšem otázka proroků v dnešních dnech je právě tak ožehavá a ne snadná jako by la tenkrát. Mně se ovšem neustále vtírá srovnání starozákonních proroků s tím, o čem mluvím jako o křesťanském filosofovi. Že křestanský filosof bude mít dnes a zítra zvláštní posici v křest.frontě, o tom není pochy by. Bude však třeba, dobře pochopit povahu a poslání starozákonních proroků, a promy slit, nakolik křesťanská filosofie může, prorockou funkci zastat v takových na proroky chydých dobách jako je naše. V souvislosti s tím by bylo ovšem dobře promluvit o posici theologie, ale na to už není místa. Stručně bych jenom řekl, že má v cirkvi obdobnou posici jako křesťanská filosofie v křesťanské fronté. 100
Mlat_040.jpg
====================
40/3 tým svátostem protestantským takový je vývoj kultu; je ovšem stále problémem, zda toto od-kultisování je skutečně správným krokem vpřed, zda k tomuto kroku má křesťanská /resp. protestantská v tomto případě/ zbožnost vnitřní, autonomní důvody. A za druhé: sám pochybuji o byt jen relativní autonomii kultu v tom smyslu, že by kult měl svá vlastní měřítka a své vlastní normy, jimž by besprostředně podléhal. Daleko spíše záleží správnost kultu v tom, nakolik probouzí lidské svědomí, nakolik osvěcuje lidské mysli a nakolik lidské srdce naplňuje ryzí pokorou, ryzí úctou a ryzí poslušnosti, než v jeho formé a struktuře samé. V čem je však obrovská potíž, je otázka, v jakém vztahu je církev k dané historické situaci. Nejsou-li totiž slova církve zcela vyprázdněna, mají v určité situaci svéspecifické zabarvení i tenkrát, když se mjuk formálně, viditelně třebas nijak nezměnila. Tu se otvírá problém, zda je úkolem církve, aby dbala a pamatovala na toto zabarvení, a hlavně zda má své poselství, dané situaci /dějinné, ale nejen dějinné/ přizpůsobovat; a má-li 7viz: Rekům řecky, židům židovsky/, tedy nakolik má a kde jsou me ze, které už nesmí překročit. Vcelku se mi zdá, že církev v docela určitém smyslu slova nemá, ne smí být progresivní. Naproti tomu je konservativní v tom smyslu, že se ne stará o to, aby kvalitativně rostla. Aniž bych se u tohoto bodu nyní déle zdržoval, chtěl bych poddtknout v souvislosti s ním, že dnešní církev odpovídá přibližně kněžské organisaci Izraele; není bez významu, že se hovoří o všeobecném kněžství, ale nehovoří se o všeobecném kralování ani o všeobecném proroctví/prorokovánt/ v křesňanské církvi. Král /vrchnost politická i prorok přesahovali kněžskou organisaci v době starozákonní právě tak, jako dnes politik a filosof přesahují positivní cirke. Není ovšem pochyby, že cirkev Izraelská z proroků žila /přes časté kamenování/; přece však se prorok právě ve své progresivnosti musel vždy odvolávat na samotného Hospodina a nikoli na cirkev. /Což neznamená, že se o cirkev nestaral; i jemu, ano právě jemu šlo o skutečnou, pravou cirkev, o to, aby "byla"./ Cirkev mnohem později pak vzala za své, co proroci vybojovali ve jménu Boha, nejvyššího; v tom je její podstatná "konservativnost. Nemá jen negativní stránku. Jak má církev okamžitě poznat, kdo je pravý prorok a kdo falešný ? Ale jestliže církev z těchto podstatných důvodů je vždycky o něco pozadu za aktuální historií, přece jenom je potřeba - a dnes zvláště - vytvořit orgán pohotovější a účinnější, i když často riskantarci bude mít nější a problematičtější. Poslední slovo - lidsky opět církev; přece však i církev se bude moci pak orientovati lépe a dříve i přesněji. Jak už řečeno, touto novou institucí, novým orgánem má být křesťanská fronta. Na první pohled je patrno, že nepůjde o masovou organisaci, ba vůbec ne o organisaci v pravém slova smyslu. Bude to píše předvoj hnutí, kterému však nejčastěji právě ono hnutí bude chybět. Mám-li užít přirovnání, tedy přibližně nejbližším orgánem = kroužky, školy prorocké, jak je známe na př. z působení Samuelova, Eliášova, Izaiášova/ostatky. Ovšem otázka proroků v dnešních dnech je právě tak ožehavá a ne snadná jako by la tenkrát. Mně se ovšem neustále vtírá srovnání starozákonních proroků s tím, o čem mluvím jako o křesťanském filosofovi. Že křestanský filosof bude mít dnes a zítra zvláštní posici v křest.frontě, o tom není pochy by. Bude však třeba, dobře pochopit povahu a poslání starozákonních proroků, a promy slit, nakolik křesťanská filosofie může, prorockou funkci zastat v takových na proroky chydých dobách jako je naše. V souvislosti s tím by bylo ovšem dobře promluvit o posici theologie, ale na to už není místa. Stručně bych jenom řekl, že má v cirkvi obdobnou posici jako křesťanská filosofie v křesťanské fronté. 100
====================
Mlat_041.jpg
====================
41/. Ve svých referátech o Hromádkově přednášce na Husově fakultě v letním semestru 1949/50 jsem ustai, protože nejprve dlouho Hromádka nemluvil k věci /hovořil totiž o Masarykovi, o Rádlovi atd./, a potom jsem tam nemohl chodit. Dlask ovšem vše zapisoval a slfbil slavně, že své zápisky vydá. Jakmile tak učiní, zpracuji celý kurs a napíši zvláštního Mlata na toto thema. Ostatně soudím, že bude nutno právě v této otázce učinit naprosté jasno /alespoň relativně naprosté / i v širších kruzích. Už delší dobu plánuji článek do KR a nemohu se k tomu stále dostat. Proto se pokusím obojí spojit a zabít dvě, případně tři mouchy jednou ranou. /Maže jít totiž zároveň o určitou posics filosofickou v otázce v KR diskutovaného doketismu./ Nyní tedy nezbývá než nedat Dlaskovi pokoj, až by to i slavně napsal. KOMENSKÉHO PROGRAM KRESŤANSKÉ FILOTHEOLOGIE A FILOSOFIE. SOFIE. Někdy v letech 1644-1645 začal Komenský pracovat na obrovském díle o všeobecné nápravě věcí lidských, které si rozvrhl na sedm dílů. Díla toho nedokončil. Tiskem vyšly jenom dvě knihy a ostatní byly považovány za ztracené. Teprve v roce 1935 profesor Dimitrij Cyževský objevil zbývající rukopisy. Mezi nimi také šestý díl, nesoucí název PANORTHOSIA, která nyní vyšla v nakladatelství ORBIS pod jménem VŠENÁPRAVA za 133,- Kčs brož. V jedenácté kapitole tohoto spisu píše Komenský "o filosofii nové všeobecné, uvaděčce lidské mysli k stavu dokonalému"; jsou to vynikající myšlenky, z nichž některé tu uvedu. Jde o filosofii křesťanskou, říká přímo Komenský, jde o moudrost moj žíšovskou, šalomoun skou, křesťanskou. Taková filosofie už nebude služkou theologie, nýbrž její rodnou sestrou. Bude to tedy skutečná filosofie svatých. Není ani sofistikou ani scholastickým disputováním; základem nové filosofie jest přirozenost věcí, zkoumaná 1/ smysly, 2/ rozumem, 3/ za přispění zjevení; to jsou tři knihy Boží, které jsou stěžejními základy filosofie: naše mysl, všechno stvoření a Bah ve svém slově, popudech a soudech. Na tyto tři knihy musíme rozšířit slova Ježíšova, určená Židam: Zkoumejte písma. Proto přírodozkum, text Pisms. a soustava vrozených pravd jsou abecedy, otvírající nám smysl Boží moudrosti. Nejlepší způsob man filosofování je v pozorování jsoucna; chyba je, znáti jsoucno jen z komentáře. Autoritářství je pošetilé; vedení neodmítáme, diktátora nepřipouštíme. Praporcem universální moudrosti je zásada: sám o sobě všechno zkoumat, cizímu vypravování nic nevěřit, pokud dostatečně neobstojí ve zkoušce ohněm a nebude nalezeno neklamným. Veškeré knihy lidské mají jen výpomocný úkol. Vlastní pak poslání filosofie je praktické: filosofie má přinášet léky proti bludům a přeludim i prostředky proti všem chorobám státu a církve. Všude tam, kde jsou rozpory, má filosofie nalézat, zajistit mm a na světlo postavit pravé ideje všech věcí, ab tak, když ukáže správné měřítko a správnou cestu, všechny rozpory smířit. Ode dneška at každý si je vědom toho, že vi tolik, kolik může ukázat; a sice ukázat tak, aby hned za ukázáním šlo vědění, za věděním skutek. Vědění, které nevede ke skutkům, necht zhyne volá Komenský. Filosofie má tak uvádět všechny mysli k světlu, aby všichni dovedli být moudří bez knih, aby tak nakonec nebyl rozpor mezi učenými a neušenými. Jestliže jsme takovou filosofia dosud nepodali, musíme ji hledat, dokud ji nenajdeme. A tak se v posledu výhne filosofie nová dvěme krajnostem: přílišné zvídavosti logiků a ploché lehkověrnosti lidí. Moudrá /ne každá a jakákoli/ zbožnost věří všechno, o čem ví, že původem tobo je Bůh, ale touží zároveň všechno pochopit, aby nic nevěřila bez
Mlat_041.jpg
====================
41/. Ve svých referátech o Hromádkově přednášce na Husově fakultě v letním semestru 1949/50 jsem ustai, protože nejprve dlouho Hromádka nemluvil k věci /hovořil totiž o Masarykovi, o Rádlovi atd./, a potom jsem tam nemohl chodit. Dlask ovšem vše zapisoval a slfbil slavně, že své zápisky vydá. Jakmile tak učiní, zpracuji celý kurs a napíši zvláštního Mlata na toto thema. Ostatně soudím, že bude nutno právě v této otázce učinit naprosté jasno /alespoň relativně naprosté / i v širších kruzích. Už delší dobu plánuji článek do KR a nemohu se k tomu stále dostat. Proto se pokusím obojí spojit a zabít dvě, případně tři mouchy jednou ranou. /Maže jít totiž zároveň o určitou posics filosofickou v otázce v KR diskutovaného doketismu./ Nyní tedy nezbývá než nedat Dlaskovi pokoj, až by to i slavně napsal. KOMENSKÉHO PROGRAM KRESŤANSKÉ FILOTHEOLOGIE A FILOSOFIE. SOFIE. Někdy v letech 1644-1645 začal Komenský pracovat na obrovském díle o všeobecné nápravě věcí lidských, které si rozvrhl na sedm dílů. Díla toho nedokončil. Tiskem vyšly jenom dvě knihy a ostatní byly považovány za ztracené. Teprve v roce 1935 profesor Dimitrij Cyževský objevil zbývající rukopisy. Mezi nimi také šestý díl, nesoucí název PANORTHOSIA, která nyní vyšla v nakladatelství ORBIS pod jménem VŠENÁPRAVA za 133,- Kčs brož. V jedenácté kapitole tohoto spisu píše Komenský "o filosofii nové všeobecné, uvaděčce lidské mysli k stavu dokonalému"; jsou to vynikající myšlenky, z nichž některé tu uvedu. Jde o filosofii křesťanskou, říká přímo Komenský, jde o moudrost moj žíšovskou, šalomoun skou, křesťanskou. Taková filosofie už nebude služkou theologie, nýbrž její rodnou sestrou. Bude to tedy skutečná filosofie svatých. Není ani sofistikou ani scholastickým disputováním; základem nové filosofie jest přirozenost věcí, zkoumaná 1/ smysly, 2/ rozumem, 3/ za přispění zjevení; to jsou tři knihy Boží, které jsou stěžejními základy filosofie: naše mysl, všechno stvoření a Bah ve svém slově, popudech a soudech. Na tyto tři knihy musíme rozšířit slova Ježíšova, určená Židam: Zkoumejte písma. Proto přírodozkum, text Pisms. a soustava vrozených pravd jsou abecedy, otvírající nám smysl Boží moudrosti. Nejlepší způsob man filosofování je v pozorování jsoucna; chyba je, znáti jsoucno jen z komentáře. Autoritářství je pošetilé; vedení neodmítáme, diktátora nepřipouštíme. Praporcem universální moudrosti je zásada: sám o sobě všechno zkoumat, cizímu vypravování nic nevěřit, pokud dostatečně neobstojí ve zkoušce ohněm a nebude nalezeno neklamným. Veškeré knihy lidské mají jen výpomocný úkol. Vlastní pak poslání filosofie je praktické: filosofie má přinášet léky proti bludům a přeludim i prostředky proti všem chorobám státu a církve. Všude tam, kde jsou rozpory, má filosofie nalézat, zajistit mm a na světlo postavit pravé ideje všech věcí, ab tak, když ukáže správné měřítko a správnou cestu, všechny rozpory smířit. Ode dneška at každý si je vědom toho, že vi tolik, kolik může ukázat; a sice ukázat tak, aby hned za ukázáním šlo vědění, za věděním skutek. Vědění, které nevede ke skutkům, necht zhyne volá Komenský. Filosofie má tak uvádět všechny mysli k světlu, aby všichni dovedli být moudří bez knih, aby tak nakonec nebyl rozpor mezi učenými a neušenými. Jestliže jsme takovou filosofia dosud nepodali, musíme ji hledat, dokud ji nenajdeme. A tak se v posledu výhne filosofie nová dvěme krajnostem: přílišné zvídavosti logiků a ploché lehkověrnosti lidí. Moudrá /ne každá a jakákoli/ zbožnost věří všechno, o čem ví, že původem tobo je Bůh, ale touží zároveň všechno pochopit, aby nic nevěřila bez
====================
Mlat_042.jpg
====================
42/5 rozumových důvodů. Chceme vyšší cíle než měla filosofie pohanská! prhlašuje Komenský. Chceme filosofii, která by vyučovala poznatkům přírody a spásy; a která by se nezabývala přednášením, dokazováním a vyvracením cizích pouček, nýbrž spatřováním, zkoumáním a probádáním věcí samých, od cedru až po mech, učic smrtelníky, jak mají všechno, cokoli konají, konat moudře, přiměřeně své přirozenosti a důstojně nebes i budoucí nesmrtelnosti, ukazujfc moudrost spíše moudrými skutky než slovy. Realismus, konkrétismus, a přece zbožná filosofie - ano, to jsou i naše hesla. Masaryk a Rádl nejsou, jak je vidět, cizorodými my sli teli českými, nýbrž navazují na reálnou tradici českého myšlení, jak věříme dále poroste 1 v dobách příštích. která 8 NEKOLIK SLOV 0 OTÁZCE Z JE VENÍ. V širokých vrstvách příslušníků mamim našich církví se ujalo a často i z zy sokých kruhů theologických se traduje pojetí zjevení, které má samo v sobě spori. Za zjevení se pokládá mimořádná událost, která je sama o sobě přesvědčivá a přesvědčující. To je však chyba. Veškeré základní události, od kterých třebas starozákonní proroci vycházeli, byly němé, t.j. konec konců přírodní, a potřebovaly slovnho doprovodu, potřebovaly interpretace. Teprve interpret ukáže na to, že hlad, válka, mor, zemětřesení, sucho atd. jsou znamením resp. trestem Božim; ano i tak smysluplná věc jako je sen potřebuje svého výkladu, své interpretace. Zjevení není nikdy objektní, není zázračné, nýbrž udává se vždy tam, kde člověk vezme Boha i situaci vážně, jde na kořeny věcí tohoto světa a zároveň ke kořenům viry, kdy celé své srdce a celou duši, všechno své myšlení a všechny síly nasadí k tomu, aby porozuměl a zasáhl: tu náhle skutečně porozumí, i když zcela jinak než kam šly jeho představy. Anebo neporozumí a jde dělat něco jiného, nebo odpočívat, nebo spát; a tu náhle se vynoří v jeho mysli světlo, v tom okamžiku je mu jasná situace a jasné je i to, co je třeba dělat. To je zjevení. A pak nastane svízelná práce s tím, jak to vyjádřit, jakých obrazů užít, jak manifestovat jedinečnost, mohutnost, pravdivost, sílu, slávu a svatost takového zjevení. A jde i o to, ukázat jeho skutečnost, jeho až masitou relitu, která se tak liší od fantasie, spekulace, intuice a všeho ostaního podobného. Není jiného zjevení než tam, kde člověk nahlédne přímo celou situaci, celý Boží požadavek, kdy jemu osobně jasno, kdy může ručit svým životem, ano svou duši za to, co říká. Nevím, jak se přesněji vyjádžit. Vidím sám, že to všechno příliš připomíná romantickou intuici a inspiraci. Ale snad alespoň trochu se mi podařilo říci, že zjevení není, nemůže být monstrem; že zjevení je naopak pramenem interpretace monster, neštěstí, katastrof, znamení atd. PRÁZDNINY se blíží, ano už začínají a s nimi nepravidelnost, ano nepředvídatelnost našich styků osobních i písemných. Proto jsem podniki tak velkolepé dílo a téměř jsem upsal stroj. Nakonec vám všem přeji pěkné léto, hluboké odpočinutí a mocnou vzpruhu do další práce, které nebude málo. Váš Láda.
Mlat_042.jpg
====================
42/5 rozumových důvodů. Chceme vyšší cíle než měla filosofie pohanská! prhlašuje Komenský. Chceme filosofii, která by vyučovala poznatkům přírody a spásy; a která by se nezabývala přednášením, dokazováním a vyvracením cizích pouček, nýbrž spatřováním, zkoumáním a probádáním věcí samých, od cedru až po mech, učic smrtelníky, jak mají všechno, cokoli konají, konat moudře, přiměřeně své přirozenosti a důstojně nebes i budoucí nesmrtelnosti, ukazujfc moudrost spíše moudrými skutky než slovy. Realismus, konkrétismus, a přece zbožná filosofie - ano, to jsou i naše hesla. Masaryk a Rádl nejsou, jak je vidět, cizorodými my sli teli českými, nýbrž navazují na reálnou tradici českého myšlení, jak věříme dále poroste 1 v dobách příštích. která 8 NEKOLIK SLOV 0 OTÁZCE Z JE VENÍ. V širokých vrstvách příslušníků mamim našich církví se ujalo a často i z zy sokých kruhů theologických se traduje pojetí zjevení, které má samo v sobě spori. Za zjevení se pokládá mimořádná událost, která je sama o sobě přesvědčivá a přesvědčující. To je však chyba. Veškeré základní události, od kterých třebas starozákonní proroci vycházeli, byly němé, t.j. konec konců přírodní, a potřebovaly slovnho doprovodu, potřebovaly interpretace. Teprve interpret ukáže na to, že hlad, válka, mor, zemětřesení, sucho atd. jsou znamením resp. trestem Božim; ano i tak smysluplná věc jako je sen potřebuje svého výkladu, své interpretace. Zjevení není nikdy objektní, není zázračné, nýbrž udává se vždy tam, kde člověk vezme Boha i situaci vážně, jde na kořeny věcí tohoto světa a zároveň ke kořenům viry, kdy celé své srdce a celou duši, všechno své myšlení a všechny síly nasadí k tomu, aby porozuměl a zasáhl: tu náhle skutečně porozumí, i když zcela jinak než kam šly jeho představy. Anebo neporozumí a jde dělat něco jiného, nebo odpočívat, nebo spát; a tu náhle se vynoří v jeho mysli světlo, v tom okamžiku je mu jasná situace a jasné je i to, co je třeba dělat. To je zjevení. A pak nastane svízelná práce s tím, jak to vyjádřit, jakých obrazů užít, jak manifestovat jedinečnost, mohutnost, pravdivost, sílu, slávu a svatost takového zjevení. A jde i o to, ukázat jeho skutečnost, jeho až masitou relitu, která se tak liší od fantasie, spekulace, intuice a všeho ostaního podobného. Není jiného zjevení než tam, kde člověk nahlédne přímo celou situaci, celý Boží požadavek, kdy jemu osobně jasno, kdy může ručit svým životem, ano svou duši za to, co říká. Nevím, jak se přesněji vyjádžit. Vidím sám, že to všechno příliš připomíná romantickou intuici a inspiraci. Ale snad alespoň trochu se mi podařilo říci, že zjevení není, nemůže být monstrem; že zjevení je naopak pramenem interpretace monster, neštěstí, katastrof, znamení atd. PRÁZDNINY se blíží, ano už začínají a s nimi nepravidelnost, ano nepředvídatelnost našich styků osobních i písemných. Proto jsem podniki tak velkolepé dílo a téměř jsem upsal stroj. Nakonec vám všem přeji pěkné léto, hluboké odpočinutí a mocnou vzpruhu do další práce, které nebude málo. Váš Láda.
====================
Mlat_043.jpg
====================
Příloha I. Mlatu č. 11. ROZVRH BIBLICKÉHO ČTENÍ 10.týden: 25.června - 1.července: 11.týden: 2.-8. července: 12. týden: 9. - 15. července: 13.týden: 16.-22. července: 14.týden: 23. - 29. července: 15.týden: 30.července - 5. srpna: 16. týden: 6. - 12. srpna: 17.týden: 13. - 19. srpna: 18.týden: 20.-26. srpna: 19. týden: 27. srpna - 2.září: 43 24.června 1950. d í 1 III. Amos kap. 1. - 6. /1.kap. 2,1-3 jen zběžně/ Amos kap. 7. - 9. Ozeáš kap. 1. - 4. Ozeáš kap. 5. - 9. Ozeáš kap. 10. - 14. Izaiáš kap. 1. - 6. Izaiáš kap. 7. - 12. Izaiáš kap. 13. - 20. Izaiáš kap. 21. - 28. Izaiáš kap. 29. - 39. Uvádím dnes, milí přátelé, četbu na oba hlavní prázdninové měsíce najednou. Protože však je velice pravděpodobné, že se neuvidíme ani v září, a za druhé, te poněvadž soudím, že si najdete více času i v těchto měsících na čtení bible, doporučuji, abyste se pokusili začíst do telice dlouhé knihy proroctví Jeremiášova, a přečetli alespoň zběžně všech 52 kapitol. Někdy na počátku září vám pošlu ještě výběr čtení z Jeremiáše, ale budu už vybírat za předpokladu, že jste s obsahem už povšechně obeznámeni. Abych mohl omezit rozsah této přílohy i tentokrát na jednu stránku, nepsal jsem body, podle nichž by bylo možne se v četbě orientovat. Kdyby snad někdo měl za to, že bych je měl dodatečně napsat, necht mi o tom řekne. /Lituji, že mi nikdo dosud neřekl, zda takový rozvrh má účel, zda by nebylo potřeba jej zlepšit v tom či onom, rozšířit, zkrátit, doplnit atd. To je ovšem spíše otázka pedagogická, totiž jak vychovat z hltačů plátk à la Miat či Dlask lidi, kteří dovedou vážit a pm wwwtwin ohledat každé slovo, které je míněno jako podstatné./ Jako pomicku ke čtení jsem vydal v tomto čísle přehlednou mapku. Je nakreslena podle Elmslieho pomocné mapky, otištěné v uvedené už několikrát/ knize 'How Came Our Faith. Jako další pomůcku jsem vidal v 2. příloze tabulku s přehledem dějin Izraele, jejíž původ je týž jako původ mapky. Doufám, že z vašeho nezájmu nepoplyne, že to byla zbytečná hračka.
Mlat_043.jpg
====================
Příloha I. Mlatu č. 11. ROZVRH BIBLICKÉHO ČTENÍ 10.týden: 25.června - 1.července: 11.týden: 2.-8. července: 12. týden: 9. - 15. července: 13.týden: 16.-22. července: 14.týden: 23. - 29. července: 15.týden: 30.července - 5. srpna: 16. týden: 6. - 12. srpna: 17.týden: 13. - 19. srpna: 18.týden: 20.-26. srpna: 19. týden: 27. srpna - 2.září: 43 24.června 1950. d í 1 III. Amos kap. 1. - 6. /1.kap. 2,1-3 jen zběžně/ Amos kap. 7. - 9. Ozeáš kap. 1. - 4. Ozeáš kap. 5. - 9. Ozeáš kap. 10. - 14. Izaiáš kap. 1. - 6. Izaiáš kap. 7. - 12. Izaiáš kap. 13. - 20. Izaiáš kap. 21. - 28. Izaiáš kap. 29. - 39. Uvádím dnes, milí přátelé, četbu na oba hlavní prázdninové měsíce najednou. Protože však je velice pravděpodobné, že se neuvidíme ani v září, a za druhé, te poněvadž soudím, že si najdete více času i v těchto měsících na čtení bible, doporučuji, abyste se pokusili začíst do telice dlouhé knihy proroctví Jeremiášova, a přečetli alespoň zběžně všech 52 kapitol. Někdy na počátku září vám pošlu ještě výběr čtení z Jeremiáše, ale budu už vybírat za předpokladu, že jste s obsahem už povšechně obeznámeni. Abych mohl omezit rozsah této přílohy i tentokrát na jednu stránku, nepsal jsem body, podle nichž by bylo možne se v četbě orientovat. Kdyby snad někdo měl za to, že bych je měl dodatečně napsat, necht mi o tom řekne. /Lituji, že mi nikdo dosud neřekl, zda takový rozvrh má účel, zda by nebylo potřeba jej zlepšit v tom či onom, rozšířit, zkrátit, doplnit atd. To je ovšem spíše otázka pedagogická, totiž jak vychovat z hltačů plátk à la Miat či Dlask lidi, kteří dovedou vážit a pm wwwtwin ohledat každé slovo, které je míněno jako podstatné./ Jako pomicku ke čtení jsem vydal v tomto čísle přehlednou mapku. Je nakreslena podle Elmslieho pomocné mapky, otištěné v uvedené už několikrát/ knize 'How Came Our Faith. Jako další pomůcku jsem vidal v 2. příloze tabulku s přehledem dějin Izraele, jejíž původ je týž jako původ mapky. Doufám, že z vašeho nezájmu nepoplyne, že to byla zbytečná hračka.
====================
Mlat_044.jpg
====================
Příloha II. Mlatu č. 11. PŘEHLED DEJIN IZRAELE. asi 1220 vyjití z Egypta, smlouva na hoře Oreb /MOJZ IS/ 1190-1025 příchod do země Kananej ské, období usazování /SOUDCOVE/ 1075-1025 nápor Filistinských, Silo zničeno, Saul králem /SAMUEL/ 1025- 933 kralování Davidovo a Salomounovo, vzpera severních kmenů Králové judští Králové izraelští 933 876 842 841 785-740 Uziáš /období prosperi 782-742 733 721 740 735 727/759 690 637 607 597 Roboam Amaziáš muž Atalie, dcery Achabovy/ 597 588-586 44 24.června 1950. /Podle Elms lie-ho: How Came Our Faith z r. 1948/ Jeroboam Achab a Jezábel /ELIAS/ Jéhu-ova revolta a kralování, po němž následovala hrozná válka se Syrii ty/Jeroboam II. /AMOS, 750-742/ /OZEAS, 745-734/ Assyrští napadli Syrii Assyrští napadli Izrael; konec království Izraele H Jo tam /IZAIAS, 740-701/ Achaz Ezechiáš Manasses/Juda poplatný assyrskému polytheismu v Jeruz./ Joziáš reforma bohoslužby, 621/ /JEREMIAS, 626-585/ Baby lonští napadli Assyrii, r.613, porazili egyptské vojsko /bitva u Charkemiš/ r.605, a potom mohli panovat nad Palestinou Jehoiakim Kraličti: Joakim/ Jehoiakin /Kral.: Joachim/-/Babylonští vnikají do Jeruz.; král a mnoho občanů do babylonského zajeti/ Sedechiáš, poslední král Judský Babylonští obléhají, dobývají a pustoší Jeruzalém, a odvádějí dalších několik tisíc obyvatel do Babylona Konec království Judy 538 Peršané /pod vedením Kyrovým/ napadli Babylon a panovali nad Palestinou do r.331 520-516 v Jeruzalemě postaven "druhý" chrám 380/nebo Miami Nehemiáš opravuje Jeruzalémské zdi /hradby/ 445/ /t.zv.DRUHY IZAIÁS/ 331 Řekové pod vedením Alexadra Velikého napadli Peršany 331-143 řečtí /hellenští králové vládnou Palestině 167 142 Makabejské povstání Jeruzalém /pod Hasmonejci/ nezávislý až do římského období r.65 před Kr.
Mlat_044.jpg
====================
Příloha II. Mlatu č. 11. PŘEHLED DEJIN IZRAELE. asi 1220 vyjití z Egypta, smlouva na hoře Oreb /MOJZ IS/ 1190-1025 příchod do země Kananej ské, období usazování /SOUDCOVE/ 1075-1025 nápor Filistinských, Silo zničeno, Saul králem /SAMUEL/ 1025- 933 kralování Davidovo a Salomounovo, vzpera severních kmenů Králové judští Králové izraelští 933 876 842 841 785-740 Uziáš /období prosperi 782-742 733 721 740 735 727/759 690 637 607 597 Roboam Amaziáš muž Atalie, dcery Achabovy/ 597 588-586 44 24.června 1950. /Podle Elms lie-ho: How Came Our Faith z r. 1948/ Jeroboam Achab a Jezábel /ELIAS/ Jéhu-ova revolta a kralování, po němž následovala hrozná válka se Syrii ty/Jeroboam II. /AMOS, 750-742/ /OZEAS, 745-734/ Assyrští napadli Syrii Assyrští napadli Izrael; konec království Izraele H Jo tam /IZAIAS, 740-701/ Achaz Ezechiáš Manasses/Juda poplatný assyrskému polytheismu v Jeruz./ Joziáš reforma bohoslužby, 621/ /JEREMIAS, 626-585/ Baby lonští napadli Assyrii, r.613, porazili egyptské vojsko /bitva u Charkemiš/ r.605, a potom mohli panovat nad Palestinou Jehoiakim Kraličti: Joakim/ Jehoiakin /Kral.: Joachim/-/Babylonští vnikají do Jeruz.; král a mnoho občanů do babylonského zajeti/ Sedechiáš, poslední král Judský Babylonští obléhají, dobývají a pustoší Jeruzalém, a odvádějí dalších několik tisíc obyvatel do Babylona Konec království Judy 538 Peršané /pod vedením Kyrovým/ napadli Babylon a panovali nad Palestinou do r.331 520-516 v Jeruzalemě postaven "druhý" chrám 380/nebo Miami Nehemiáš opravuje Jeruzalémské zdi /hradby/ 445/ /t.zv.DRUHY IZAIÁS/ 331 Řekové pod vedením Alexadra Velikého napadli Peršany 331-143 řečtí /hellenští králové vládnou Palestině 167 142 Makabejské povstání Jeruzalém /pod Hasmonejci/ nezávislý až do římského období r.65 před Kr.