Ideologie a teorie

Teorie není nutně humanistická; naopak: je a-humanistická, nedbá zájmů, přání, ideálů člověka alespoň nikoli tematicky): je protažením určitých analýzou získaných pozic logickou cestou, syntézou určitého oboru dat, je pokusem o vidění skutečnosti tak, jak jest. Logickou cestou jde ovšem myslící člověk; syntézu rovněž podniká člověk; je to také člověk, který se dívá. Není to však člověk, který se uskutečňuje; resp. uskutečňuje se jenom účastí na uskutečnění čehosi jiného, tedy částečně, odcizeně. I teorie, čistá teorie je zcizením, odcizením člověka sobě samému.

Teorie se vyznačuje proti ideologii především jasností pojmů. Ovšemže se v jejích byť sebejasnějších pojmech odrazí mnohé pozice mimoteoretické, ale je tomu tak především nevědomky (jinak by to nutně znamenalo vtělit tuto pozici již do principů), dále jsou jakékoli mimoteoretické motivy vědomě potlačovány a vůbec omezovány na minimum (pokud byla reflexe schopna je odhalit) a konečně teorie necílí k praxi tak, že by odůvodňovala danou praxi, nýbrž že danou praxi analyzuje: čili nemíří k praxi, nýbrž vychází z ní.

4. I. 57