[Překračování lidské individuality a jeho problematičnost]
Problematické je, kde se člověk cítí „exponentem hlubšího úsilí“.1 Stejně problematické je, když se mluví o jakémkoli vykročení z lidských mezí v tom smyslu, že jde o směřování k nadčlověku, nebo že jde o kolektivní jednání s kolektivní odpovědností – vůbec všude tam, kde individuální člověk je – ať už se svým souhlasem, nebo proti svému nesouhlasu – zapojován do souvislostí a vztahů širších, kterými má jeho individualita být pohlcena nebo jeho lidství nahraženo, údajně „překonáno“.
11. I. 57
1 Srv. J. Patočka, Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: Česká mysl, 31, 1935, č. 2, str. 86–96, zde str. 89: „Historická osobnost i tenkrát, když jedná z individuálních pohnutek, pociťuje se jako exponent hlubšího úsilí.“ (Srv. také pozdější vydání: Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: týž, Péče o duši, I: Stati z let 1929–1952. Nevydané texty z padesátých let, vyd. I. Chvatík – P. Kouba, Praha 1996, str. 46–57, zde str. 48.) – Pozn. red.