[Čas, dění, subjekt, přítomnost, minulost]1
Augustin – bodová přítomnost
co existuje a co je reálné
nakolik je reálná minulost a budoucnost? (zpřítomnění)
co je přítomnost? je rozlehlá: a tedy analyzovatelná
existuje něco jako nejmenší, nejkratší přítomnost? Poukaz na kvanta a na pozdější pojednání o subjektu a akcích
otázka sukcese přítomností: a) jak se děje událost? (navaz[ování] na sebe)
Jak navazuje událost na jinou událost?
Změna: co je? Nové a staré; vznikání a zanikání
Aktivita: subjektně „centrovaná“
Čas je časem akce, později systému akcí až i aktivity – ergo časem subjektu
čas jako (cílení k) termín(u), jako lhůta
rozšířená, prohloubená přítomnost: přítomnost a minulost – (navazování)
subjekt – ten může navazovat, ne „přítomnost“
pojem subjektu (nakolik je potřeba)
má subjekt přístup k minulosti, na niž má navazovat?
a) přístup k své minulosti = k sobě
b) přístup k jiným událostem a jejich minulosti = akce (jen skrze akci)
Kauzalita
Co je setrvačnost
Navazování a novost
Subjektní výkyv – počátek akce
vlastní akce: ze subjektna přes vlastní objektno ven
Počátek času: otevřenost
Naplněnost času: hodina udeřila, neboť akce míří k svému konci: cíl je zasažen, cíle je dosaženo
Bezmeznost časová zpět i vpřed: jenom otevřenost, nenaplněnost: z toho hrůza
Dvojí naplňování času: do budoucnosti a do minulosti
Budování vlastní minulosti
Tvoření budoucnosti jako základní prožitek času
Přítomnost jako to, k čemu nemáme přístup
Absolutno? V dějinách?
1 Srv. J. Patočka, Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: Česká mysl, 31, 1935, č. 2, str. 86–96, zde str. 89: „Historická osobnost i tenkrát, když jedná z individuálních pohnutek, pociťuje se jako exponent hlubšího úsilí.“ (Srv. také pozdější vydání: Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: týž, Péče o duši, I: Stati z let 1929–1952. Nevydané texty z padesátých let, vyd. I. Chvatík – P. Kouba, Praha 1996, str. 46–57, zde str. 48.) – Pozn. red.